Vzpomínky na starou Roudnou V.

  Homogennost roudenské spole�?nosti se projevovala nejen v životním stylu, ale i v oblasti vzd�?lání. Drtivá v�?tšina obyvatel m�?la jen základní školu, tj.obecnou a m�?šťanku. Budova obecné školy byla mezi Malickou a K�?ížkovou ulicí, do m�?šťanek chodila d�?v�?ata pod Saský most a chlapci do Komenškého ulice. V t�?icátých a pozd�?jších letech už mnoho mladých lidí pokra�?ovalo ve studiu na n�?které odborné škole (obchodní akademi �?i obchodní škole, průmyslovce, stavební škole, hospodá�?ské škole na Lochotín�?, rodince apod.), nebo navšt�?vovali gymnázium, reálku �?i u�?itelský ústav. Akademické vzd�?lání m�?lo patrn�? jen n�?kolik lidí, jejichž po�?et by se dal spo�?ítat na prstech. To se za�?alo po II.sv�?tové válce prudce m�?nit, když hned n�?kolik desítek mladých Roude�?áků a Roude�?a�?ek za�?lo studovat na vysokých školách, na univerzit�?, na technice �?i vysoké obchodní škole. Výrazná �??elitní spole�?nost�?? se však na Roudné nikdy nevytvo�?ila. T�?ch n�?kolik málo lidí, kte�?í se cht�?li po�?ítat k m�?štanské a intelektuální elit�?, tendovalo svým životem p�?es hranice Roudné jinam, do m�?sta za �?ekou...

Za povšimnutí stojí i morální úrove�? roudenského života �?? téma, které už dnes není moc populární. O proletá�?ských �?tvrtích se neprávem udržují pejorativní p�?edsudky, jejich obyvatelům se vytýká nedostatek �??slušného chování�??, ale ve skute�?nosti tu existovaly pod povrchem drsn�?jšího slovního projevu i v skrovn�?jších životních podmínkách up�?ímn�?jší vztahy a pevn�?jší pravidla férového jednání než ve velkom�?stském anonymním nakupení obyvatel. Byly tu zakotveny spolehlivé mantinely toho, �??co už se nesmí nebo alespo�? nemá�??. Kriminalita sestávala v�?tšinou jen z drobných p�?e�?inů (zejména v dob�? velké nezam�?stnanosti to byly drobné krádeže), vzrušivé �??aféry�?? byly �?ídké. Samoz�?ejm�?, že tu jako všude žili i darebáci a že se vyskytly i mravní poklesky, rozvrácená manželství, sousedské hádky a pod., ale p�?ípady porušování obecného mravního kodexu nem�?ly závažn�?jší povahu a byly vcelku �?ídké. �?? Náboženský život byl na Roudné �?? tak jako ostatn�? tehdy už u v�?tšiny m�?stských obyvatel �?? dost povchní. Byla tu sice ješt�? silná formální p�?íslušnost k cirkvi (tzv. matrikové vyznání), ale to, co se subjektivn�? v�?�?ilo, nebylo už �?asto totožné s církevní naukou: každý si v�?�?il, co se mu hodilo. Do hodin náboženství sice po�?ád ješt�? docházela více než polovina školních d�?tí (tehdy vedli náboženskou výchovu ve školách ješt�? katechetové a duchovní), ale jejich víra m�?la dost vágní charakter . Ve �?tvrti byli ovšem i lidé, kte�?í posilovali svou víru �?ast�?jší návšt�?vou kostela (v�?tšinou se chodilo k Bartolom�?ji �?i k Františkánům, u Všech svatých byly služby �?i kázání jen �?ídké), ale živé, intenzivním náboženským životem posilované a církvemi kultivované víry už tu bylo dávno p�?ed nástupem ateistické státní ideologie po roce 1948 poskrovnu. Sice stále ješt�? p�?evažovaly oddavky a k�?ty v kostele, také poh�?by ješt�? probíhaly za církevního rituálu. Vliv náboženství na život však postupn�? sláblo. Po�?ínaje padesátými léty pak pod tlakem propagandy (a �?asto i pohrůžek) docházelo stále �?ast�?ji k výstupům z církví. K�?esťanská morálka v chování obyvatel však i na tomto zesv�?tšt�?ném poli ješt�? p�?etrvávala.

Silným tmelem roudenské spole�?nosti byly ob�? t�?locvi�?né jednoty, Sokol a DTJ. Zde se v družné atmosfé�?e scházeli lidé nejen p�?i pravidelných cvi�?eních (žactva,dorostu, mužů a žen) a ve�?ejných vystoupeních, ale cvi�?išt�? obou jednot byla dostavení�?kem mladých i starých po celý týden. Vedle různých sportovišť tu byly i kuželkové dráhy, konaly se tu májové a jiné veselice, po práci se tu scházeli p�?átelé �??na kousek �?e�?i�?? anebo na úpravu cvi�?išt�? a jeho za�?ízení. Když se postavila sokolovna, bylo tu živo i v zimních m�?sících. Jednotá�?i m�?li už p�?edtím své zimní úto�?išt�? ve Spolkovém dom�?. (Tam také byli nouzov�? ubytování �?eští uprchlíci, kte�?í museli po Mnichov�? v roce 1938 uprchnout z n�?meckých obcí v okolí.) V sokolovn�? i ve �??spoláku�?? se konaly i kulturní a spole�?enské události jako ochotnická p�?edstavení, plesy, t�?locvi�?né akademie, p�?ednášky apod. Užší p�?átelská pouta a užší soudržnost �?lenů té �?i oné jednoty se projevovala i v denním život�? Roudné To sice vedlo k ur�?ité rivalit�? mezi ob�?ma jednotami,, ale když nacistická vojska obsadila v roce 1939 republiku, vlastenectví je úzce semklo. �?ada sokolů i détejáků byla gestapem zat�?ena a život obou jednot uml�?en. Obnova �?innosti po válce už bohužel nep�?inesla tak intenzivní spolkový život a to, co následovalo po roce 1948, sloužilo už jiné ideologii a jiným cílům.

St�?ediskem sportovního života byly vedle DTJ a Sokola hlavn�? fotbalové kluby S.K.Roudná a S.K.Viktoria Plze�?, která m�?la i vynikající mužstvo házenká�?ů, soupe�?ících nejen s plze�?skými kluby Ikarem a Starem, ale i v celorepublikové sout�?ži; m�?la také oddíl ledního hokeje, který hrál v krajském p�?eboru. Fotbal se samoz�?ejm�? hrál na každé louce, nejvhodn�?jší byla louka v Lu�?ní ulici, rozprostírající se až k �?ece Mži a kon�?ící u zahradníků, kte�?í m�?li své �??farmy�?? za loukami sm�?rem k Viktorce. Ješt�? za I.republiky tu hrající kluky �?asto rozehán�?la na podn�?t majitele hlídka jízdních policistů, p�?ed jeichž šavlemi (a hlavn�? ko�?mi) m�?l každý kluk respekt. N�?kolik Roude�?áků to ve fotbale dotáhlo až do ligových klubů, tak Gusta Moravec z Plánské ulice, který hrál za oba plze�?ské ligové kluby (pozd�?ji ho následovali i dva jeho synovci), dlouholetý obránce S.K.Viktoria Bohouš Mudra z B�?lohorské, Rudi Hyrman z ulice Pod Všemi svatými, bystrý, slušný a technicky vynikající úto�?ník Viktorky, který posléze hrál za S.K.Plze�?. Domácím klubem byla ovšem S.K.Roudná, jejíž h�?išt�? v Lu�?ní ulici sousedilo s h�?išt�?m Klubu cyklistů (i tam se scházelo široké rodinné zázemí) a ligovou Viktorií. - Na Roudné vyrostlo také n�?kolik vynikajících hrá�?ů table-tenisu. Ping-pongový odbor Viktorie, který ve t�?icátých a �?ty�?icátých letech pat�?il k špi�?kovým teamům v �?eskoslovensku (resp. v protektorátu), m�?l ve svých �?adách hned t�?i Roude�?áky: Richarda N�?me�?ka a bratry Vaška a Jardu Šnebergry, jejichž otec tu m�?l lakýrnickou živnost. - Za h�?išt�?m Viktorky byly dva tenisové kluby, LTK (lawn tennis club), kde hrávali p�?evážn�? lidé z vyšších a st�?edních sociálních vrstev a Makabi, což byl klub plze�?ských židů. Nacistická zv�?rstva ukon�?ila nejen �?innost židovského klubu, ale i všech jeho �?lenů; poté se LTK rozší�?ilo až k �?ece. Na tenisových kurtech se ovšem Roude�?ák objevil jen výjime�?n�?, bylo to spojeno s náklady, které p�?esahovaly roudenské niveau. Tenis se stal �??lidovkou�?? teprve po válce, kdy bývalé cvi�?išt�? DTJ se prom�?nilo v tenisové kurty. Za p�?ipomenutí stojí i roudenský skauting, který m�?l po�?etný d�?tský oddíl. Zdatná byla také roudenská cyklistika, z níž se rekrutovalo n�?kolik špi�?kových jezdců, a dost Roude�?áků p�?stovalo i lehkou atletiku, vzpomínám jen na vytrvalce a lyža�?e Míru Fišera (Na Roudné p�?ed sokolovnou) a �??výška�?e�?? Karla Hammerle (v Malické ul.) Lyža�?ení moc nekvetlo. Výstroj stála dost pen�?z, a tak v�?tšinou se jezdilo jen na primitivních �??prkýnkách�?? n�?kde �??na Indiánce�?? (za h�?bitovem Všech svatých sm�?rem ke Karlovarské) anebo na mírných stráních Mikulovky. Vynikající (prudká, ale krátká) byla sá�?kovací dráha na stráni k Pramenní ulici za parkem Pod Všemi svatými, než tam statká�? Fürich postavil vilový dům pro svou dceru. Oblíben�?jší byly sá�?kovací dráhy na svazích �??Mikulky�??.

Ani kultura nebyla na Roudné zcela chudá. Byly tu dva ochotnické soubory, které hrály jednak ve Spoláku, jednak v Sokolovn�?; krom�? toho se na cvi�?išti DTJ v ulici Pod Všemi svatými hrálo o ned�?lích loutkové divadlo pro nejmenší, Z ochotnického prost�?edí vyšel nap�?. Míla V�?ala z Roudné �?.38, který působil dlouhá léta v �?inoh�?e M�?stského divadla. Vynikající práci podal také autor a režisér Dr.Václav Kuchy�?ka ze Zeliná�?ské ulice, který pozd�?ji s ochotnickým studiem plze�?ské Mediky (v níž byla �?ada ochotnic a ochotníků z Roudné) sklízel uznání na Jiráskov�? Hronov�? nejen za režijní a herecké výkony, ale i za zda�?ilé texty a adaptace, které pro soubor napsal (nap�?. Kratochvilné historie, Eulenspiegel a pod.) Mezinárodního uznání si svou interpretací Beethovenových klavírních skladeb dobyl pianista a hudební pedagog s roudenskými ko�?eny František Rauch. O hudební nadání mladých Roude�?áků pe�?ovalo n�?kolik u�?itelů hry na housle a na klavír, z nichž si dob�?e pamatuji hlavn�? na pana Emila Havle v ulici Pod Všemi svatými �?.4, k n�?muž jsem sám chodil �??do houslí�??. A k duchovnímu životu neodlu�?iteln�? pat�?ila i pobo�?ka m�?stské knihovny v dív�?í škole pod Saským mostem, kde pan a paní Sk�?ivanovi dvakrát v týdnu půj�?ovali knihy �?tená�?ům, z nichž v�?tší �?ást se rekrutovala práv�? z Roudné. Drobná práce dvou ob�?tavých lidí (jimž vydatn�? pomáhala i jejich dcera) otvírala duše k vyšším hodnotám nejednomu chlapci �?i d�?v�?eti, a nem�?la by být zapomenuta. Ostatn�?: všechen spolkový, sportovní i kulturní život Roudné byl založen na dobrovolné práci �?? ob�?anská spole�?nost se tehdy ješt�? nedeklarovala, ale byla pevn�? utkána práv�? z t�?chto dobrovolných �?inností a vztahů.