Vzpomínky na starou Roudnou IV.

Po delší odmlce je tu další pokra�?ování pam�?tí pana doktora Hrubého ze Švýcarska

  Život za I.republiky byl vcelku harmonický, i když velká hospodá�?ská krize �?adu rodin uvrhla na léta do t�?žké situace. Mnohá hospodyn�? si v té dob�? musela vyprošovat, aby jí obchodník napsal nákup „na k�?ídu“ , tj. na dluh. Když v druhé polovin�? t�?icátých let se hospodá�?ství za�?alo zotavovat, stoupala i životní úrove�?, což oživilo i jiné místní aktivity. V té dob�? však už také vzrůstalo nap�?tí mezi �?eským a n�?meckým obyvatelstvem státu, vyvolané nástupem nacismu v sousedním N�?mecku a separatistickými požadavky Henleinova sudeton�?meckého hnutí.
 
  Jak rostlo ohrožení státu, sílilo i na �?eské stran�? národnostní v�?domí; na Roudné, jejíž obyvatelstvo bylo národnostn�? homogenní, to však nikdy nenabralo fanatický charakter. - Mnichov a rozbití státu vrhly ovšem i na roudenský život t�?žký stín. �?ada ve�?ejných pracovníků byla zat�?ena a odvle�?ena do koncentra�?ních táborů. Sokol a jiné národní organizace v�?etn�? tradi�?ních politických stran byly rozpušt�?ny, tu a tam se vyno�?il n�?jaký pobloudilec sympatizující s fašismem. Ve�?ejné diskuse a aktivity ustávaly, nikdo si nebyl jist, že nebude ozna�?en za nep�?ítele �?íše a zat�?en.
 
  Život na Roudné – jako ostatn�? v celém oklešt�?ném stát�? - dostal p�?itlumený charakter. Žilo se v nekone�?ném �?ekání na vytoužené osvobození. Proto dob�?e slyšitelné no�?ní nálety na Dráž�?any, které za�?átkem roku 1945 avizovaly p�?icházející konec vlády nacismu, byly Plze�?any vnímány jako znamení blízkého znovuzrození. Když ovšem letadla spojenců za�?ala vrhat bomby i na Plze�?, p�?evážil strach. Roudná, která ležela mezi orienta�?ním zrcadlem hladin rybníků kolem Bolevce a Škodovkou, byla rovn�?ž zasažena. Protiletadlová d�?lost�?elba za „Amerikou“ na svahu Mikulovky spojence p�?ímo provokovala k svržení bomb. N�?které napadaly v dubnu 1945 i do ulic Roudné, n�?kolik domů bylo zasaženo. Když p�?išel konec války, byli N�?mci z okolí Plzn�? vedeni p�?es Roudnou do sb�?rného tábora, odkud následoval jejich odsun do N�?mecka.
 
  Nadržená bolest p�?estálých let, ponížení a utrpení se ani u roudenských obyvatel nedalo potla�?it. P�?ihlíželi tomu průvodu se zadostiu�?in�?ním. - P�?esto mám p�?ed o�?ima obraz starší ženy, která seb�?hla s chodníku k revolu�?nímu gardistovi, pohán�?jícímu hrotem svého bajonetu t�?hotnou ženu na konci zástupu, která p�?ed sebou namáhav�? tla�?ila ko�?árek už s jedním dít�?tem. Jak byla v domácích pantoflích, jeden z nich vzala do ruky a pleskla gardistu do tvá�?e: Ty se nestydíš? – A nikdo z t�?ch p�?ihlížejících ji za to zastání t�?hotné ženy nenapadl. Ani ten gardista se nezmohl na odpor. I v té bou�?livé dob�? nebyly humanita a prostý lidský soucit ješt�? zcela mrtvé. Vlastenecká solidarita a nenávist k nacismu, které za protektorátu lidi sbližovaly, se po válce za�?aly m�?nit v ostrou politickou polarizaci.
 
  I za I.republiky tu ovšem byly rivality mezi sociálními demokraty a národními socialisty (komunistů tu bylo málo), mezi détéjáky a sokoly, a jistá spole�?enská distanc mezi nemajetnými a majetn�?jšími, Ale všechno to m�?lo m�?kce „sousedský“ ráz: spíše vzájemné posmívání nebo lhostejné p�?ezírání, ob�?as vzrušen�?jší diskuse u piva, ale žádné tvrdé st�?ety.
 
  S osvobozením v p�?ta�?ty�?icátém a zejména po únoru 1948 se to za�?alo m�?nit. Mnoho lidí vstoupilo do komunistické strany, n�?kte�?í z nich se za�?ali chovat radikáln�? i k svým spoluob�?anům. Zvlášt�? po únoru 1948 bylo z�?etelné odcizení mezi stoupenci režimu a t�?mi, kte�?í ten režim nem�?li pro jeho tvrdost rádi anebo mu alespo�? nep�?áli dlouhé trvání. Lidé se z opatrnosti za�?ali stahovat do soukromí – i když navenek se vesele „slavil“ Gottwald, Stalin a jiní bo�?itelé „starého shnilého sv�?ta“. Kus toho starého sv�?ta byl ovšem i na Roudné – a velká �?ást z n�?ho se postupn�? ztrácela. N�?které živnosti zanikly, jiné byly „zespole�?enšt�?ny“. �?ada lidí z Roudné odešla za povoláním jinam (mladí muži vstupovali do armády, do SNB a jiných státnich útvarů), n�?kte�?í hledali nový domov v pohrani�?í.
 
  Když se za�?ala stav�?t „sídlišt�?“ na Slovanech, na Borech, v Doubravce, v Bolevci a na Lochotín�?, st�?hovaly se do nich i mnohé roudenské rodiny – domy a ulice této kdysi tak živé �?tvrti se postupn�? vyprazd�?ovaly, tichly a pustly – až do devadesátých let, kdy se tu za�?aly usazovat nové živnosti a staré stavby se po�?aly renovovat.