Roudná
| Informační zpravodaj občanských sdružení a obyvatel čtvrti Plzeň - Roudná |
  Hlavní menu
Aktuality
Seznam rubrik
Přehled obrázků
Odkazy
Ankety
Stáhněte si
TOP 15

Personalizace
Rozšířené vyhledávání
  Seznam rubrik
mínus Komentáře
mínus Kdo jsme
mínus Naše argumenty
mínus Naše akce
plus Dokumenty
mínus Mapy
plus Zajímavosti
  Vyhledávání

Hledej
na Roudné


Vodní rájUbytováníGotický penzionVyhlídkaStrmilovský šachový klubRybolovLuxusní chataRekreace v soukromíPenzionRekreační chataKunžak v České KanaděvodlitniCyklistika
  Kalendář
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     
Zajímavosti

* Vzpomínky na starou Roudnou III.

Vydáno dne 01. 09. 2011 (1793 přečtení)

Přinášíme vám třetí díl vyprávění pana doktora Hrubého ze Švýcarska.

   V době, na kterou tu vzpomínám, byla hlavní tepnou celé čtvrti ulice Na Roudné, kde bylo nejvíce obchodů, hospod i služebných živností. Někdy na konci dvacátých let tu byla vozovka poněkud zvýšena, kočičí hlavy dlažby byly vytrhány a silnice dostala asfaltový povrch. Tam, kde zvýšení by dosáhlo až k oknům přízemních bytů, byl chodník ponechán pod úrovní vozovky. Podnes je u řady domů na levé straně ulice (č.19-27 za Spolkovým domem) chodník ponechán na původní výši, tj. tak, jak byl před úpravou vozovky. - V dvacátých i v třicátých letech byl provoz v ulici Na Roudné ještě nevelký. Auta projíždějící směrem k Bílé hoře byla dost řídkým zjevem, z roudenských obyvatel vlastnilo auto tak nejvýše pět šest lidí. Převažovaly koňské potahy, které rozvážely zboží, pivo, uhlí (tehdy se ještě ničím jiným netopilo) a pod. Roudenští řezníci vozili své zboží lehkými bryčkami taženými jedním koněm.na jatky, kde je uchovávali v prostorných lednicích Tu a tam projel kočár vezoucí mohovitějšího měšťana k Boleveckému rybníku. Metaři měli stále co uklízet – pokud ovšem je nepředběhli zahrádkáři, kteří v koňském trusu měli cenné hnojivo pro své záhonky. Ulice byla v těch letech ještě bezpečná i pro děti, které si tu mohly bez obav hrát. V padesátých a šedesátých letech se s postupnou motorizací i tato idylka změnila.
Některé kouty roudenského areálu měly poněkud odlišný charakter. Tak na př. v oblasti u sv.Rocha a v Zelinářské ulici se žilo pospolitěji a otevřeněji, genius loci se tu prezentoval chodcům po Saském mostě bez ostychu. I ve slepé části Lipové ulice, jdoucí podél cvičiště DTJ, byl pospolitý život výraznější než v druhé části této ulice proti sokolovně, kde v převážně družstevních domech s lépe vybaveným příslušenstvím se už žilo trochu izolovaněji a s větším vzájemným odstupem. Také na zadní Roudné v ulicích Lužánky, Pittnerově a Dvorní se žilo „veřejnějii“ než v živé „třídě“ na přední Roudné. A trochu venkovský charakter měla i Luční ulice, začínající statkem u Špirků a ústící mezi loukami, zahradníky a hřišti S.K.Roudné, Klubu cyklistů a rozsáhlého sportovního areálu kolem S.K.Viktorie. Svůj svéráz měly i domky pod kostelem Všech svatých, kde vzdálenost od roudenského bytového komplexu byla větší – vytvářelo to takovou tichou, trochu zasmušilou idylu. Kapitolou pro sebe by bylo seskupení domků v oblasti Na Hrádku, v tzv. Americe, kde platily poněkud jiné normy než v kompaktním roudenském seskupení. Ale „Amerika“ dnes už stejně není, jen pramen pitné vody ji tu ještě připomíná...

V tom všem byly „plácky“ pro děti, kde se hrály kuličky, na schovávanou, na četníky a pod. Takový plácek byl na př. hned pod navážkou před stodolami Holubovic statku (v létě tu lákal i malý stánek paní Brillové s nabídkou bonbonů) nebo v průsečíku ulice Pod všemi svatými a Malické, kde za hospodářským stavením bylo volné prostranství, na němž povozník Jedlík nechával stát své valníky, korby a žebřiňáky, které klukovské fantazii sloužily jako „lodi“ k pirátským bojům. U protější hradby skladu uhlí a dřeva (t.zv. ohrada u Chvojků - dnes je tam mezi ulicí Pod Všemi svatými a Na Roudné hezký moderní dům) bývaly lavičky pro důchodce, kteří tu pokuřovali a diskutovali, babičky pletly punčochy a přemílaly roudenské události. A vedle nich byl „stadion“ pro hraní kuliček, s velmi pečlivě udržovanými jamkami. Děvčatům sloužily ke hrám hlavně chodníky, kde se skákalo přes švihadla a kde křídou malované „panáky“ poskytovaly pole k důmyslným kombinacím skoků. Kluci pak vybíhali na louky v Luční ulici, kde se hrála kopaná – někdy hned několik „zápasů“ vedle sebe. Svou přítažlovost měla pro děti i cvičiště DTJ a Sokola, kde bylo možné hrát kopanou, házenou, voleybal a provozovat třebas i malou atletiku. Na détejáckém cvičišti vznikalo v zimních měsících kluziště, které sloužilo i jako hřiště hokejovému mužstvu Viktorie Plzeň. Nejoblíbenějším pláckem školáků však byla travnatá „dolina“, do které se sbíhalo z nezastavěného rohu tehdejší Karlovarské třídy a Malické ulice. Bylo to v těsné blízkosti obecné školy, svou nízkou polohou a vysokými stráněmi jakoby schované zrakům okolního světa. Ze dvou stran chráněná stráněmi, byla její plocha ohraničena hradbami  zahrad za domy ulice Pod Všemi svatými a ohradami hospodářských stavení táhnoucími se pod Karlovarskou třídou. Uprostřed bylo upravené voleybalové hřiště skupiny „Pavouků“ (proto se dolině říkalo také „pavoucké hřiště“), která tu měla v koutě i pěknou dřevěnou klubovnu. Kolem hřiště byl ještě dost velký prostor zarostlý travou, která častou přítomností roudenských dětí byla udusána tak, že se na ní dobře hrála kopaná či jiné míčové hry. Pro větší kluky to ovšem nestačilo, ti chodili hrát kopanou do Luční ulice, kde na lukách se hrála i „přespolní“ utkání na př. s Rychtářkou, s Jíkalkou, s kluky kolem Veleslavínky, s Petrohraďáky a pod. A neměl bych zapomenout na dlouhou zeď po pravé straně Plánské ulice, která sloužila jako odraziště fotbalového či tenisového míče osamělým „hráčům“, když kamarádi pro teamovou hru nebyli právě po ruce.

Za zmínku snad také stojí roudenská rarita: stojany s tekoucí vodou z pramene v „Americe“, tak zvané „pumpičky“, které byly rozsety po celé čtvrti. Jedna byla hned pod navážkou vedoucí na Roudnou ze Saského mostu, jiná na rohu Luční a Belohorské, další na rohu Malické a Na Roudné (tam stála do konce války i dřevěná trafika), jedna také byla na zadní Roudné někde proti Pittnerově ulici. Sloužily nejen jako zdroj vynikající pitné vody, ale i jako „meeting points“, místa dostaveníček a sraziště klukovských part. – Veřejné osvětlení poskytovaly plynové lampy, které dávaly ulicím zvláštní, trochu zasněnou večerní atmosféru. Zejména v dlouhých letních večerech se pod nimi scházeli mladí lidé, kterým se ještě nechtělo do postele; vyprávění a hlučný smích pod světelným kuželem nebraly konce, dokud někdo z blízkého sousedství je neokřikl, aby už šli raději spát.

Konečně je třeba zmínit i dvě „úřední místa“, ktera byla z roudenského každodne neodmyslitelná. Byl to jednak pobočka poštovního úřadu pod tehdejší Karlovarskou třídou na začátku Křížkovy ulice (s jedinou veřejnou telefonní stanicí ve čtvrti) a policejní stanice v ulici Na Roudné (tuším v č.16), jejíž osádka střežila pořádek ve čtvrti. Obojí bylo časem zrušeno.



[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Karel Hrubý | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Novinky
26.11.2013: Vy, kteří nejste lhostejní k osudu Roudné, přijďte nás podpořit.
Sejdeme se tedy ve středu 27. 11. 2013 v 15.30 hodin v Luční ulici před domem č. 40. Prosím, přijďte všichni!!!
  Anketa
Kteří politici jsou v Plzni nejbližší vašim názorům?

Z ČSSD
839 (839 hl.)
Z KDU-ČSL
779 (779 hl.)
Z KSČM
894 (894 hl.)
Z ODS
777 (777 hl.)
Z Plzeňské aliance
760 (760 hl.)
Z jiné strany
797 (797 hl.)
Žádní
679 (679 hl.)

Celkem hlasovalo: 5525

  Obrázek z galerie
Nový zvon - 1
3. října 2010 v kostele Všech Svatých na Roudné. Zvon nad hlavami diváků je tažen do zvonice.
zobrazení: 403
známka: 0
  RSS
http://roudna.unas.cz/rss.php
  Počet přístupů

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.