Chrám nazývaný „matka plzeňských kostelů“ je symbolickým počátkem plzeňské historie. Původně býval farním kostelem osady Malice a Záhoří. Obě osady existovaly již před rokem 1295, v době, kdy se vybíralo vhodné území pro nové město Plzeň. První plzeňští občané chodili do kostela Všech Svatých na bohoslužby, křtili tady své děti a pochovávali své mrtvé. To vše do roku 1322, kdy funkci městského kostela převzal chrám sv. Bartoloměje. V osmdesátých letech 14. století přestal původní románský kostelík vyhovovat a došlo ke stavbě nového.
Rychtářova soukromá kapleBohatý velmož Jindřich ze Dvora si v roce 1382 zakoupil v Plzni funkci rychtáře. Aby přesvědčil spoluobčany o své nově nabyté vážnosti, nechal si záhy po dostavění kostela Všech svatých k jeho severní straně přistavit výstavnou soukromou kapli. Její obkročná klenba je v česku unikát a dá se srovnat pouze s předsíní Svatovítského chrámu od Petra Parléře v Praze. Jindřichovi ze Dvora patřil také velký statek na Roudné.
Husité a MansfeldJako němý svědek plzeneckých dějin utrpěl kostel četné rány. Když se na Plzeň chystali husité, rozebrali obránci města část této stavby na opevnění. Husité pod Všemi svatými v roce 1433 tábořili, což jistě kostelu také příliš neprospělo.
V době Jiříka z Poděbrad dochází k obnově, která se však pro nedostatek financí vlekla dlouhou dobu. Presbytář byl zaklenut počátkem 16. století vzácnou síťovou klenbou, loď až v roce 1590. Presbyterium ozdobily nástěnné malby, na který se objevuje sv. Václav, Vojtěch, Prokop, Ludmila, Bartoloměj a další, také některé výjevy ze Starého zákona.
Z roku 1554 se dochovala zpráva o oddílu 2500 lancknechtů (ženistů), kteří rozvezli podstatnou část návrší kolem kostela, odkud by nepřátelé mohli působit škodu královskému městu.
Další pohroma přišla s generálem Mansfeldem roku 1618, kdy si vojáci z chrámu udělali ovčinec.
V roce 1735 přistavil Jakub Auguston barokní předsíň. V letech 1856, 1885 a 1913 byl kostel opravován, informace o tom přinášejí nápisy na stěnách lodi, odkryté počátkem 20. století.
Naposledy došlo k velkému poškození při bombardování Plzně roku 1944, kdy do presbytáře zalétla oknem část zápalné pumy a zničila hlavní oltář.
Památky
Vybavení interiéru bylo velmi bohaté. Nejstarší památka – dřevěný reliéf Oplakávání Krista, z roku 1410 – 1420 je dnes uložený v Západočeském muzeu. Nahrazený byl pozdně gotickou dřevěnou soškou Madony. Ranč barokní oltář zdobil až do náletu v roce 1944 obraz Všech Svatých z konce 17. století. Boční oltáře pocházely ze zrušeného kostela sv. Rocha pod Saským mostem, na levé straně stála socha Immaculaty (vznášející se Panny Marie) a na pravé obraz Nejsvětečtější trojice.
V současnosti je kostel vybaven novogotickým oltářem. Ze starých dob se dochovalo břevno, na němž se tyčí velký kříž a skupina Kalvárie. Je na něm latinský nápis: "Jenž jsi za nás trpěl, Ježíši Kriste, smiluj se nad námi."
Katolický radikál
Na stěnách je možné vidět četné heraldické památky, například znak Blovských z Palatinu. Ti se zapsali do dějin Plzně hlavně koncem 16. století, prostřednictvím M. Ondřeje Blovského, který byl hlavním zastáncem radikálního směru katolictví v městské radě. Vysloužil si, že ho představitelé nekatolíků v Plzni i s celou radou pohnali před větší zemský soud, protože jim bránil v jejich právech měšťanských. Dále byla městská rada v žalobě obviněna, že dovoluje pohřbívání kata a mordýře v kostele, ale nekatolíky nesvolí pochovat ani na hřbitov. V té době byla plošná obžaloba konšelů královského města událost výjimečná a nebývalá, kterou musel řešit sám císař Rudolf II.
Osud čtený z náhrobků
Vzpomínku na pohnuté osudy lidí, které od nás dělí nepřekročitelný most času, vyvolávají náhrobky přisazené ke zdím lodi kostela: Vznešená a urozená panna „Beatrix de Buchet“, která zemřela v roce 1599 ve věku dvanácti let. Před námi leží na podušce sličná dívka s dlouhými rozpuštěnými vlasy, věnečkem na hlavě, v rukou držící růženec. Přijela do Plzně s rodiči ze západní Evropy jako doprovod Rudolfa II. Dnes její kosti spočívají daleko od domova v kostele Všech Svatých. Pískovcová deska z roku 1680 kryla hrob obětavého apatykáře Václava Jiřího Lemona, mládence, co dlouho obětavě pomáhal nemocným při morové epidemii, až se sám nakazil a zemřel.
Jeho náhrobek je zakončen lebkou se zkříženými hnáty a optimistickým nápisem: "Dneska mně, zejtra tobě."
Další náhrobek patří urozené paní Ludmile Honové z Lövenbergu, zemřelé 28. listopadu 1713. Byla příslušnicí staré plzeňské erbovní rodiny z Rooseweltovy ulice.
Rekonstrukce
V roce 1974 byl zahájen stavebně historický průzkum stavby, ukončený v roce 1979. Skupina nadšenců vedená ing. arch. A. Macháčkem objevila původní románské kvádříky z nejstarší stavby. Koncem 80. let 20. století došlo k rozsáhlé rekonstrukci kostela. Střecha dostala novou krytinu, renesanční nástěnné malby byly zrestaurovány. Díky elánu dobrovolných aktivistů se začalo místo postupně kultivovat. Pěsto zůstáváme „matce plzeňských kostelů“ mnoho věcí dlužni. Například opravu varhan a také úpravu zvonice ve věži, kde zatím mlčí unikátní původní zvon, ulitý právě pro kostel Všech svatých v 16. století. Doufejme, že nebude dlouho trvat, aby se znovu rozezněl nad Roudnou, tak jako kdysi.
Zdroj: archiv pana Marcela Votlučky
archiv pana Vladimíra Suchana
M. Bělohlávek: Dějiny Plzně
Pohnutá historie kostela Všech Svatých
