Tajemný roudenský Slavín

Významnou památkou nacházející se na Roudné je hřbitov u kostela Všech Svatých, založený někdy v polovině 12. století. Původně sloužil obyvatelům obcí Malice a Záhorsko, jejichž historie sahá do dob před založením Plzně. Obě vesnice ležely v blízkém okolí hřbitova. Po roce 1295 zde byli pohřbíváni i lidé z nově vzniklého města Plzně. Ve 14. století, kdy se začalo pochovávat u sv. Bartoloměje na náměstí, byli u Všech Svatých pohřbíváni spíše lidé z nižších sociálních vrstev.
Při morových epidemiích se ale vzalo hřbitovem znovu zavděk. V té době se objevují masové hroby vykopané v jeho prostorách. Místo posledního odpočinku na tomto místě nalezlo také mnoho vojáků z francouzského vojska, kteří se stali za svého pobytu v Plzni v roce 1742 obětmi požáru. O čtyřicet let později zde nacházejí svůj poslední cíl vojáci ruští, procházející v té době Plzní.
Mnoho z nich podlehlo následkům vyčerpání, zranění, omrzlin a hlavně cholery (viz Hřbitov Všech Svatých - Strašidelné pověsti).
Kromě jiného je tento hřbitov  opředený tolika legendami a příběhy, jako málokteré místo v Plzni.

Přenášíme se o pár století nazpět, za poustevníkem od Všech Svatých Jakubem Krocínem. Usadíme se v jeho vetché chatce u hřbitovní zdi a posloucháme vyprávění, kterak na jaře léta páně 1644 nachytal při krádeži sazenic zelí na hřbitově jednoho plzeňského měšťana a kterak byl tento konšelským soudem zbaven výsady měšťanství a odsouzen k vystěhování z Plzně. Necháme si ukázat hrob cizince z dalekých krajů, který pomáhal vyčistit stráň pod kostelem od jedovatých hadů, až na to doplatil životem a skonal v místech dnešní kapličky.

Jdeme-li po proudu času, vidíme pekaře, co odchází po svých z vlastního pohřbu, nevěstu, kterou z domnělé smrti probudí okradač mrtvol a tím jí zachrání život, dívka o půlnoci utíká z márnice domů, šťastní rodiče  vyprošují pro zloděje milost. Na hřbitovní zdi se na nás šklebí bláznivá Bábina, která utopila v Mži dítě počaté s mansfeldským vojákem a potom se pomátla. Vidíme bledou dívku z Malé ulice, kterou táhne za ruku na hřbitov její dávno mrtvý milý, jehož si v zoufalství a stesku vymodlila. (Kde se asi inspiroval K.J.Erben?)

Podle architektky Anny Hostičkové lze tento hřbitov nazývat druhým plzeňským Slavínem. Svého bývalého významu se totiž toto místo dočkalo znovu v 19. století, zejména od osmdesátých let.
Místo posledního odpočinku u Všech Svatých nalezl arciděkan plzeňský F. Herold, zakladatel Sokola v Plzni; T. Cimrhanzl, který v 19. století dvacet let vedl plzeňskou knihovnu, dobrodinec a zachránce Husova rodného domku v Husinci.
Dále zde odpočívá A. Kludský ze známé cirkusové rodiny, ředitel průmyslové školy a odborný spisovatel A. Majer, Ing. Mikolecký, který se zasloužil o rozvoj Škodovky, veřejné osvětlení, dopravu, stavbu vývařovny pro chudé a další, nese po něm název nedaleký vrch Mikulka.
Spatříme zde také (vlevo od hlavní brány) hrobku významné měšťanské rodiny Rohrerovy, která se zasloužila o výsadbu veřejného sadu v místech za dnešní Kollárovou ulicí, a další významné plzeňské osobnosti. Od roku 1902 se definitivně přestalo s pohřbíváním v těchto místech.
V 60. letech se uvažovalo o parkové úpravě areálu, záměr se však plně neuskutečnil. Později hřbitov pustl a stal se cílem vandalů. Teprve v roce 1974, zásluhou pár nezištných lidí z dobrovolného spolku aktivistů, kteří zde odvedli úctyhodný kus práce, se začal opět probouzet do své bývalé podoby, včetně kostela Všech Svatých.