Vzpomínky na starou Roudnou II.

P�?inášíme vám druhý díl vypráv�?ní pana doktora Hrubého ze Švýcarska.

Odd�?lena od ostatních m�?stských �?ástí �?ekou Mží, spojena s vnit�?ním m�?stem jen dlouhým a úzkým Saským mostem (a Lochotínskou lávkou), byla Roudná do sebe dost uzav�?enou oblastí, v níž se žilo pospolit�?ji než v jádru m�?sta. Skute�?nost, že tu bylo mnoho bytů bez p�?edsín�?, která by pon�?kud izolovala intimní život rodin žijících na témže podlaží, vedla k v�?tší otev�?enosti, vzájemné spolupráci – a ovšem i kontrole. Velká hustota obyvatel vytvá�?ela ur�?itý „p�?etlak“ (v jednom byt�? žily obvykle dost po�?etné rodiny – na jednom pat�?e bývalo  t�?i až p�?t „bytových jednotek“) – život se proto odehrával nejen za dve�?mi bytů, ale i na chodbách, na dvorcích a v lét�? i p�?ed domy na chodnících, kde do pozdních hodin vysedávali sousedé a p�?et�?ásali ve svých rozhovorech všelicos. V takovém prost�?edí m�?la privátní uzav�?enost málo místa, sousedství bylo t�?sné, rodiny v blízkém i širším okolí se proto dob�?e znaly. To na jedné stran�? podporovalo vzájemnou solidaritu, na druhé stran�? ovšem poskytovalo živnou půdu zv�?davosti, závisti, pomluvám nebo i vážn�?jším konfliktům mezi sousedy. Životní styl staré Roudné tak p�?ipomínal spíše život do sebe uzav�?ené obce než �?ásti velkého průmyslového m�?sta „za �?ekou“, kde sousedské vztahy byly omezen�?jší, distanc mezi jednotlivými lidmi v�?tší a lhostejnost k okolí daleko siln�?jší. Sep�?tí s vnit�?ním m�?stem bylo p�?esto velmi silné. Tam byla divadla, kina, koncertní i tane�?ní sály, nemocnice, finan�?ní ústavy, vyšší školy, kostely, ú�?ady a nejrozmanit�?jší obchody se zbožím, které obchodníci na Roudné nevedli. Tam také byly pracovní p�?íležitosti pro v�?tšinu roudenských obyvatel. A také rozvinut�?jší ve�?ejný a politický život,v n�?mž za I.republiky působil jako  první nám�?stek plze�?ského starosty JUDr.Augustin Šíp z ulice Pod Všemi svatými 17 a do kterého po II.sv�?tové válce zasáhli významn�?ji i jiní dva Roude�?áci, kte�?í se stali dokonce primátory m�?sta Plzn�?. Nejd�?íve to byl v roce 1945 Jindra Krej�?ík z B�?lohorské ulice, který byl výraznou osobností odboje proti nacistům, po jeho tragické smrti (automobilová nehoda) pak JUDr. Karel K�?epinský z Karlovarské t�?ídy (1946-1948). Nebyli ovšem prvními Roude�?áky v �?ele m�?sta Plzn�?. Wipikedie udává ješt�? další t�?i plze�?ské starosty z Roudné: v roce 1586 a znovu 1591 to byl Adam Hyrš z Roudné, v letech 1603-4 a znovu na rok 1611 M.Jan Kleo z Roudné, o léta pozd�?ji b�?hem t�?icetileté války starostoval Theofil Kleo z Roudné dokonce celých 24 let (1640-1664). To nazna�?uje, že Roudná se odedávna t�?šila i uvnit�? m�?stských hradeb jisté úct�?, když držitelé zdejších statků mohli být voleni do �?ela m�?sta. (Lituji, že tady nemám po ruce t�?ísvazkové „D�?jiny Plzn�?“, které redigovali známí plze�?ští historikové, a zejména „D�?jiny Plzn�? v datech“ vydané �?editelem Archivu m�?sta Plzn�? J.Doušou a kolektivem v roce 2004. Jist�? bych mohl leccos doplnit a up�?esnit.)

Na druhé stran�? byla �?tvrt otev�?ena širšímu plze�?skému okolí: za jejími domy se rozbíhaly prostorné louky, zahrady a pole, dál byla oblast rybníků a lesů kolem Bolevce. Dýchalo se tam voln�?ji, p�?íroda byla na dosah ruky. Vím ze své zkušenosti, že náro�?né filosofické texty ke mn�? mluvily mnohem srozumiteln�?ji, když jsem je �?etl na lavi�?ce v parku u Všech svatých nebo p�?i procházkách za hradbami zahradníků a h�?išť u soutoku Mže s Radbuzou. – A když už jsem v t�?chto kon�?inách: za Viktorkou bylo ješt�? na konci dvacátých let ko�?ské závodišt�?. I když dostihy se tam pro nerovnost terénu už dávno nekonaly,  n�?jaký �?as tam ješt�? zůstala chátrající d�?ev�?ná tribuna p�?i cest�? vedoucí prost�?edkem luk k pivovarské vodárn�? na zadní Roudné. Tato cesta zkracovala p�?ším i cyklistům cestu k Boleveckému rybníku a na Bílou horu, byla proto zejména v letních m�?sících siln�? frekventovaná. I ta ovšem �?asem zanikla, když doprava na Bílou horu a k rybníkům se motorizovala.