Roudná
| Informační zpravodaj občanských sdružení a obyvatel čtvrti Plzeň - Roudná |
  Hlavní menu
Aktuality
Seznam rubrik
Přehled obrázků
Odkazy
Ankety
Stáhněte si
TOP 15

Personalizace
Rozšířené vyhledávání
  Seznam rubrik
mínus Komentáře
mínus Kdo jsme
mínus Naše argumenty
mínus Naše akce
plus Dokumenty
mínus Mapy
plus Zajímavosti
  Vyhledávání

Hledej
na Roudné


  Kalendář
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
    1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
Zajímavosti

* Dramatické chvíle na Roudné, II. díl

Vydáno dne 25. 04. 2010 (4197 přečtení)

Paní Eva Boudová, aktivní ?lenka ob?anského sdružení z Roudné, se s námi pod?lila o své zážitky a vypráv?la nám, jak vypadal život v naší ?tvrti koncem druhé sv?tové války. Pokra?ování:

 Septik na fasád? 

Velmi nep?íjemná v?c se stala našim dalším sousedům, Kalašovým, kterým pat?ila p?kná vila p?i cest? na Mikulku, která je dnes tém?? z?ícená. N?jakým nedopat?ením vypadl z letadla celý svazek šedesáti zápalným bomb a trefil p?ímo jejich žumpu. Protože bylo na?ízeno p?i náletech mít otev?ená všechna okna a dve?e, stalo se to, že Kalašovi m?li obsah septiku nejen na fasád? svého domu, ale i ve všech pokojích.
V uli?ce nad námi bydleli Zp?vá?kovi, kte?í se živili p?stováním kv?tin. M?li na svém pozemku dva velké skleníky. Na jeden z nich dolet?la zkroucená kolej ze se?azovacího nádraží, která ovšem musela p?ekonat vzdálenost v?tší n?ž jeden kilometr. Dopadla do skleníku a celý ho samoz?ejm? zni?ila. Další pokroucené koleje jsme nacházeli v lesíku až naho?e na Mikulce. Nemohli jsme ani pochopit, jak obrovská síla posílala kusy kolejí na tak obrovské vzdálenosti.


Výbuchy na h?bitov? Všech Svatých

Já jsem se jednou vracela se svým tatínkem z Podzáhorska kolem h?bitova Všech Svatých. Šli jsme n?kam na p?ední Roudnou. Vid?li jsme, že je pobo?ená ?ást zdi h?bitova. Jak jsme procházeli kolem, uvid?la jsem, že bomba dopadla i mezi hroby. Já jsem jako malé dít? zírala na mrtvolu jakési ženy, kterou výbuch vyvrhl z hrobu. M?la už úpln? rozpadlý obli?ej, ale stále zachovalé dlouhé šedivé vlasy. Tatínek mne ihned odtáhl pry?. Na ten pohled i po šedesáti p?ti letech nemohu zapomenout...
Pozd?ji jsme se dozv?d?li, že bomba zasáhla i kostel Všech Svatých, kam prolétla oknem a poškodila hlavní oltá?.

Požár v našem dom?

Potom došlo u nás doma k dramatické události. Když jsme se po jednom silném náletu vraceli z lome?ku domů, kdosi už z dálky ukazoval, že na zadní Roudné ho?í. Když jsme p?išli blíž, rodi?e s hrůzou zjistili, že je to náš dům. Oknem z chodby k nám vlétly t?i zápalné bomby. První se odrazila od prot?jší st?ny, spadla na schody, prorazila podlahu a pronikla do sklepa, kde skon?ila v bedn? s pískem. Další nám ale zni?ila p?edsí? a koupelnu, kde m?la maminka práv? namo?ené prádlo. To jsme našli rozházené a oho?elé. T?etí nám zlikvidovala ?ást za?ízení v kuchyni. Co nezni?il ohe?, to dod?lal zásah hasi?ů. V byt? jsme m?li po kotníky vody. Našt?stí se našli dob?í lidé, kte?í se hned seb?hli a pomáhali. Jedním z prvních byl dr. Elinger, známý léka?, který nám p?inesl n?jaké jídlo.

V ?áste?n? poni?eném byt? jsme dále zůstali, opravilo se jen provizorn?, co se dalo.

Dopadli jsme ovšem lépe než naši sousedé z ulice Na Roudné ?íslo 135, jejichž dům byl zcela zni?en a mám dojem, že v n?m jeho obyvatelé bohužel zem?eli.

Celá Roudná dostala p?i tomto bombardování po?ádn? zabrat, zem?eli lidé, bylo zde zni?eno n?kolik domů a hospodá?ských budov. Ale v?d?li jsme, že se nedá nic jiného d?lat a tohle se musí dít pro vyhnání N?mců z naší republiky.

Hloubka?i

Na Plze? za?ali v té dob? nalétávat tzv. hloubka?i. My jsme si jako d?ti v klidu poušt?ly lodi?ky v kráterech po bombách na úpatí Mikulky, které se zaplnily vodou. Letadla se vyno?ila za kopcem sm?rem od Bolevce a když piloti vid?li hrající si d?ti, mávali nám a my jim. V?d?li jsme, že jich se bát nemusíme. Létali za dne a jejich cílem byly hlavn? n?mecké nákladní vlaky.

St?elba pod Mikulkou

Když po?átkem kv?tna N?mci postupn? opoušt?li flaky na stráni v našem sousedství, vypravili jsme se jednou s tatínkem do opušt?ných zákopů pro dráty. Pomáhala jsem je tatínkovi namotávat a potom jsme je nesli sm?rem k našemu domovu. Najednou nám kolem uší za?aly svišt?t st?ely. Oba jsme se lekli a utíkali úprkem ze strán? dolů. Tatínek m?l o m? velký strach, tak jsme z kopce opravdu let?li. Dodnes slyším svišt?ní kulek nad našimi hlavami.

Poda?ilo se nám šťastn? dostat  domů. Tam m? tatínek p?edal mamince a b?žel  pro posilu na p?ední Roudnou. Dal dohromady pár mužů a spole?n? pátrali, kdo po nás st?ílel. Po n?jaké dob? vypátrali ve stohu schované t?i fanatické N?mce, kte?í se necht?li vzdát. Rozzu?ilo je, že jsme si dovolili z opušt?ných betonových flaků odmotávat dráty. Nemohli p?ipustit, že už válka kon?í v jejich neprosp?ch.


P?íbuzní a jejich zajímavé osudy

Potom v kv?tnu 1945 se naší rodiny dotkla další tragická událost. M?la jsem z mamin?iny strany ?ty?i bratrance. Jeden z nich chodil do t?ídy s Juliem Fu?íkem, který byl v rodin? u mé tety ?astým hostem. Prý od mého bratrance ?asto opisoval. Také prý hodn? rošťa?il a u tety se schovával, když n?co vyvedl a bál se jít domů.

Deska Klatovska.jpgDva z mých bratranců se rozhodli se skupinou dalších, že se vydají na pomoc Praze. Na dnešní Klatovské t?íd? hodil jakýsi fanatický N?mec pod jejich auto granát.
 Bratranec Jaroslav, jemuž bylo necelých šestnáct let, p?išel p?i výbuchu o půlku obli?eje a na míst? zem?el, starší Miroslav m?l t?lo plné st?epin a skon?il v nemocnici jako mnoho dalších.
 Moje teta se vydala po zpráv? o výbuchu své syny hledat. N?jací lidé jí poradili, ať se jde podívat na místo, kde jsou uložení mrtví, co ten den p?i bojích z N?mci p?išli o život. Teta se tam tedy vydala a ke své hrůze našla pod jednou pokrývkou svého zabitého syna. To bylo velké nešt?stí...
Lidé prý potom toho N?mce na Klatovské zlin?ovali. Dodnes je na míst? Dum Klatovska.jpgtragédie, kousek nad památníkem americké armád?, pam?tní deska ob?tem a já tam každý rok chodím zapálit sví?ku.

Moje teta, Marie Rozto?ilová, matka chlapců, m?la vůbec pohnutý osud. Po válce za komunistů pomáhala rozši?ovat letáky ze Západu a n?kdo ji udal. Dostala dvacet let, nepomohlo jí ani to, že její syn zem?el za války jako hrdina. My jsme s mojí maminkou chodili pod okna Borské v?znice a s tetou jsme si mávaly. Potom ji ale odvezli pry? a n?jaký ?as ve v?zení pobývala i s Miladou Horákovou. Když ji nakonec v šedesátých letech po dvanácti letech propustili, vypráv?la nám, že Miladu Horákovou p?i výsleších v?šeli komunisti?tí vyšet?ovatelé ke stropu za nohy...

Ona p?ed zat?ením bydlela v dom? kousek od hlavní pošty, dnes už samoz?ejm? dávno nestojí. Prý v n?m kdysi bydlel plze?ský kat a na chodníku p?ed ním stálo jakési upozor?ující znamení, jaký vyvrhel v dom? pobývá, aby si lidé dali pozor. Teta snad m?la to znamení se svým neveselým životem v osudu...

Ameri?ané na Roudné

Poslední vzpomínku na válku mám na Ameri?any, kte?í m?li svůj tábor kolem dnešních pivovarských studní na Roudné. US Army na RoudnéJezdili z m?sta kolem nás a my jak jsme zahlédli jejich auto, b?želi jsme s ostatními d?tmi za nimi až do tábora. Oni nám dávali žvýka?ky a ukazovali nám auta. Pamatuji se, že jeden z nich se jmenoval Chicky a mohlo mu být n?co málo p?es osmnáct let. Ten se s námi hodn? bavil. Ale stejn? ve?er utíkal na Bílou Horu na Ostende, kde se konaly zábavy na po?est amerických osvoboditelů a kam vojáci rádi chodili bavit se a tancovat s místními d?v?aty.

Moji rodi?e a další sousedé zvali vojáky k sob? domů a snažili se jim nabízet n?co z toho mála, co se dalo. Oni byli živi hlavn? z konzerv, které nám také ob?as p?inesli. Já jsem tak mohla v té dob? poprvé ochutnat vep?ové s jablky a rozinkami. Bylo to výborné. Moje matka va?ila pro vojáky ?erstvé jídlo a tatínek zase domácí ?erné pivo. S jedním americkým velitelem se tak jednou ?ádn? opili, když zapíjeli vít?zství nad fašisty.

Já v tomto dom?, v ulici Na Roudné, na úpatí Mikulky bydlím s rodinou dodnes. Vzpomínám na události staré šedesát p?t let a pevn? doufám, že se nám poda?í t?žce zkoušenou Roudnou a náš dům, který p?estál dopad t?í zápalných bomb zachovat obyvatelné pro další generace. Já se o to budu ur?it? snažit.





Vypráv?ní paní Evy Boudové zapsala Vladimíra Nová.


Související články:
Dramatické chvíle na Roudné, I. díl (19.04.2010)
Bombardování na Roudné, duben 1945 (15.04.2010)

[Akt. známka: 1,57 / Počet hlasů: 7] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimíra Nová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Novinky
Databáze neobsahuje žádnou novinku.
  Obrázek z galerie
Povodn? 2002 - 21

zobrazení: 1772
známka: 0
  RSS
http://roudna.unas.cz/rss.php

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.