Roudná
| Informační zpravodaj občanských sdružení a obyvatel čtvrti Plzeň - Roudná |
  Hlavní menu
Aktuality
Seznam rubrik
Přehled obrázků
Odkazy
Ankety
Stáhněte si
TOP 15

Personalizace
Rozšířené vyhledávání
  Seznam rubrik
mínus Komentáře
mínus Kdo jsme
mínus Naše argumenty
mínus Naše akce
plus Dokumenty
mínus Mapy
plus Zajímavosti
  Vyhledávání

Hledej
na Roudné


Vodní rájUbytováníGotický penzionVyhlídkaStrmilovský šachový klubRybolovLuxusní chataRekreace v soukromíPenzionRekreační chataKunžak v České KanaděvodlitniCyklistika
  Kalendář
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31   
Zajímavosti

* Dramatické chvíle na Roudné, I. díl

Vydáno dne 19. 04. 2010 (2166 přečtení)

Paní Eva Boudová, aktivní členka občanského sdružení z Roudné, se s námi podělila o své zážitky a vyprávěla nám, jak vypadal život v naší čtvrti koncem druhé světové války:

Domek na Roudné

„Moji rodiče měli krámek se smíšeným zbožím na Karlovarské třídě. Později ho převzal jakýsi židovský obchodník. Chtěli jsme se přestěhovat na Roudnou, ale nastal problém. Němci po mém otci chtěli, aby jim prozradil, kde se židé z našeho domu ukrývají. Ten jim to neřekl, dnes ani nevím, jestli to vůbec věděl.

Na úřadech jsme proto měli problémy, nechtěli nám dovolit domek dostavět. Nakonec se to přeci jen podařilo, ale rodiče museli zbourat už postavené první patro a dodělat štít a střechu podle „německého vzoru“. To znamenalo, že střecha měla ostrý sklon, což se nám později za náletů vymstilo. Stejně nám ale nakonec dům nezkolaudovali.

Nastěhovali jsme se tedy v prvních letech války do našeho domu v ulici Na Roudné, pod Mikulku, bez kolaudačního razítka.

Měla jsem v podkroví svůj pokojík a těšila jsem se ze zahrady kolem domu, kde jsme si s dětmi ze sousedství hrály.

První kryt v prádelně

Na první spojenecký nálet si dobře vzpomínám. Bylo mi tehdy asi sedm nebo osm let. Měla jsem zrovna zlomenou nohu a s těžkou sádrou jsem se sotva pohybovala. Když se spustila siréna, maminka s tetou vymyslely, že mě naloží do necek a odnesou v nich do krytu. Ten představovala naše prádelna...Tatínek byl zrovna v práci, tak mě nesly teta s maminkou samy. Ale jak se s neforemnými neckami pohybovaly po úzkém schodišti, zablokovaly se v rohu a nemohly ani tam ani zpátky. Než necky opatrně odblokovaly, aby mě nevyklopily, bylo po náletu. Naštěstí v té době bomby kolem nás ještě nelétaly.


Bomba 1945 v Pramenní ulici Druhý poplach proběhl o pár měsíců později. Tatínek mezitím podepřel strop prádelny silným dřevěným trámem. Seběhli jsme tedy všichni do prádelny a zavřeli za sebou dveře. Bomby už jsme slyšeli v relativní blízkosti a tlakové vlny nám stále otvíraly dveře. Tatínek je vší silou držel, ale nebylo to nic platné, stále byly dokořán.


Úkryt v lomečku

Podobné problémy měli i ostatní lidé z našeho okolí. Rodiny se tedy sešly a rozhodly se, že společně vybudují úkryt v nedalekém lomečku, který se nacházel ve směru na Bílou Horu. Začalo se kopat, ale ne všichni lidé ze Zadní Roudné. Někteří se dokonce rozhodli, že ani do žádného krytu chodit nebudou a nechají to na osudu.

My jsme se přitom nacházeli na velmi nebezpečném místě. Kousek nad námi v polích pod Mikulkou se nacházely německé „flaky“ a jihovýchodním směrem seřazovací nádraží „ranžír“.

Naši tátové dobudovali protiletecký kryt právě včas. Kryt měl dva vchody asi patnáct metrů vzdálených od sebe. Ty spojovala chodba, v níž měla každá rodina, která se na budování podílela, svůj výklenek.

Moji rodiče věděli, že jedni naši sousedé na své zahradě při Karlovarské třídě ukrývají parašutisty. Prý měli ve stráni pod cestou vybudovaný úkryt a naši známí jim tam nosili jídlo. To bylo velmi odvážné, protože za takové počínání hrozila smrt pro celou rodinu.

Nájemník odbojář

Asi proto, že můj otec měl s Němci problémy kvůli našim židovským sousedům, dostal se k nám do podnájmu také jeden člen odboje. Možná jsme připadali odbojářům důvěryhodní. U nás v domě si schovával letáky a párkrát mě přesvědčil, abych s ním jela autem a dopisy doručovala na adresu, kterou mi napsal na papír. Já jsem si připadala důležitá, že mě pověřuje důležitým posláním, kterému jsem tehdy jako dítě ovšem nerozumněla. Pochlubila jsem se matce a ta našemu podnájemníkovi okamžitě zakázala, aby mě jakýmikoliv úkoly pověřoval.

Ten jí poslechl, ale jednou si vzpomínám že si na kamnech u nás v kuchyni sušil vlhké nábojnice. Matka u toho v klidu vařila a já jsem obdivovala ty lesklé špičaté věci. Otec přišel z práce domů, podíval se na to nadělení a vykřikl: „Ježíšimarja!“ a zapadl s rukama na obličeji do křesla. Náš podnájemník se potom před koncem války ztratil a už jsme o něm neslyšeli.


Bomby na Roudné

Kryt, který naši tátové vybudovali, nám několikrát zachránil život. Pamatuji se, že se k němu šlo okolo místa, které se nazývalo „Pérovna“ a potom do kopce nahoru k lomu.

Od nás z okna jsme viděli na seřazovací nádraží na Doubravce. Když na něm zhasla všechna světla, věděli jsme, že bude zle. Potom za nějaký čas začala houkat siréna a my jsme měli několit minut na to, utéct do bezpečí. Ovšem „ranžír“ zhasínal i tehdy, když letadla letěla třeba i někam jinam a jejich cílem nebyla Plzeň. To potom sirény nehoukaly a my jsme si oddechli.

Pokud tedy sirény spustily, rodiče sebrali připravené jídlo, mě naložili do kočárku, protože jsem od dětství trpěla astmatem a nemohla rychle utíkat a co nejrychleji se běželo do lomečku. Trvalo nám to tak sedm minut. Asi dvakrát se stalo to, že jsme běželi a spojenecká letadla už létala nad námi. To jsem potom obdivovala světla ve tvaru kužele, kterým jsme říkali stromečky. Těmi si Američané a Britové osvětlovali terén před vlastním bombardováním. Rodiče ovšem věděli, co tohle osvětlování znamená a mé nadšení nesdíleli.

Bomba 1945 v Pramenní ulici Já jsem si jako malé dítě ani neuvědomovala nebezpečí, které jsme prožívali. Seděla jsem se svými blízkými v tajemné chodbě a poslouchala jsem chvění a hvízdání bomb. Pro mě to znamenalo dobrodružství.

Jednou po odhoukání konce náletu rodiče s ostatními lidmi zjistili, že bomba spadla i na náš kryt v lomečku. Ale zachránilo nás několik metrů horniny nad námi. Protože bomby svištěly všude kolem a výbuchy se ozývaly často, my jsme si  ani nevšimli, že jedna z nich vybuchla přímo nad našimi hlavami...

Záhadný balvan
Když jsme se potom vrátili k nám domů, zjistili jsme, že nám na zahradě přibyl kopec čerstvé hlíny. Rodiče se obávali nevybuchlé bomby, proto zavolali hlídku. Pyrotechnici ale odkryli ke svému údivu pouze velký pískovcový balvan, který se zaryl hluboko do záhonu. Pátrali, odkud se vzal, ale zjistili pouze jižní směr. Dodnes nevím, odkud přilétl na naši zahradu.

Když jsme se jednou zase vrátili po náletu z úkrytu, zjistila jsem, že mi další pískovcový balvan zničil můj podkrovní dětský pokoj. Prorazil střechu a přistál přímo v mé posteli.  Měla jsem přímo nad hlavou díru ve stropě jak ve Faustově domě.

Protože naše střecha měla prudký sklon, po každém náletu nám ještě ke všemu  téměř všechny tašky popadaly a tatínek je musel znovu nandavat. To potom nadával na Němce, že ho přinutili dům takto postavit.

Nad námi bydleli sousedé Soukupovi, kterým zápalná bomba také skončila v dětské postýlce. Naštěstí v ní nikdo nebyl a požár stačili včas uhasit.





Vyprávění paní Evy Boudové zapsala Vladimíra Nová.



[Akt. známka: 1,33 / Počet hlasů: 12] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimíra Nová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Novinky
26.11.2013: Vy, kteří nejste lhostejní k osudu Roudné, přijďte nás podpořit.
Sejdeme se tedy ve středu 27. 11. 2013 v 15.30 hodin v Luční ulici před domem č. 40. Prosím, přijďte všichni!!!
  Anketa
Kteří politici jsou v Plzni nejbližší vašim názorům?

Z ČSSD
828 (828 hl.)
Z KDU-ČSL
771 (771 hl.)
Z KSČM
884 (884 hl.)
Z ODS
768 (768 hl.)
Z Plzeňské aliance
749 (749 hl.)
Z jiné strany
788 (788 hl.)
Žádní
669 (669 hl.)

Celkem hlasovalo: 5457

  Obrázek z galerie
Povodně 2002 - 53

zobrazení: 1136
známka: 0
  RSS
http://roudna.unas.cz/rss.php
  Počet přístupů

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.