Roudná
| Informační zpravodaj občanských sdružení a obyvatel čtvrti Plzeň - Roudná |
  Hlavní menu
Aktuality
Seznam rubrik
Přehled obrázků
Odkazy
Ankety
Stáhněte si
TOP 15

Personalizace
Rozšířené vyhledávání
  Seznam rubrik
mínus Komentáře
mínus Kdo jsme
mínus Naše argumenty
mínus Naše akce
plus Dokumenty
mínus Mapy
plus Zajímavosti
  Vyhledávání

Hledej
na Roudné


Vodní rájUbytováníGotický penzionVyhlídkaStrmilovský šachový klubRybolovLuxusní chataRekreace v soukromíPenzionRekreační chataKunžak v České KanaděvodlitniCyklistika
  Kalendář
<<  Říjen  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     
Zajímavosti

* Svéráz rodné Roudné

Vydáno dne 03. 07. 2006 (1592 přečtení)

Roudná se vždy tak trochu vymykala ve srovnání s ostatními předměstími. Své by o tom mohli jistě vyprávět představitelé obvodu Plzeň 1, pod který spadá Roudná a Lochotín.



Možná by je zaujalo, že už ve středověku tady rýpal rebel Jan Krásný proti radnici a konšelé ho v duchu pěkných tradic tehdejší doby poslali reptat na popraviště. A co teprve kdyby k rebelské čtvrti patřila též osobitá Rychtářka, která kdysi stávala v dnešních Sadech 5. května a v místech kolem  Rooseveltova mostu (dnes výpadovka na D5). Zdá se, že tahle místa vždy nějak přitahovala výjimečné jevy, nálezy i svérázné  osoby.


Rychtářka
Podíváme-li se na Rychtářku najdeme tam nefalšovaný „Faustův dům“ i záhadný jev poskakujících kamenů, který vyděsil ponocného i strážníky 29.4. 1871. Pan kronikář Hruška nám zase  svěřuje, jak se neméně vyděsil 4. dubna 1859 pilníkář František Mauric, když jeho žena, matka šesti dětí, v ten den porodila trojčata. Přibližně v té době městský lékař dr. Špaček identifikuje nález při kopání základů pod Saským mostem jako kosti obra a ty jsou ve vší úctě pochovány na hřbitově Všech svatých.


14 hospod
  Opustíme Rychtářku a jdeme na Roudnou. O mnoha pověstech s ní spojených se můžete dozvědět na jiném místě našich stránek. Teď si všimneme jiné zajímavosti a to, že na Roudné za první republiky prosperovalo  14 hospod. Nálevnu „U Tusarů“ v ulici Na Roudné provozoval dokonce bratr tehdejšího předsedy vlády Vlastimila Tusara. Dřívější lidé asi byli jiní kabrňáci než jejich uspěchaní potomci a také museli mít daleko větší žízeň.


Roudenská legenda hrobník Hecht

Bratr kardinála Josefa Berana Karel Beran nám zachoval vzpomínku na svéráznou postavu kostelníka Ignáce Hechta, který se stal na Roudné na přelomu století legendou.

Byl prý vyšší postavy, hezky obtloustlý, s kulatým obličejem a šelmovskýma očima, pod kterými hrál oddaného služebníka pana faráře. Zastával několik profesí: kostelníka, hrobníka, varhaníka a kromě toho si přivydělával jako lakýrník. Večer prý sedával před hrobnickým domkem, popíjel ze džbánku Prazdroj, kouřil dýmku a bručel na svoji „paní choť“.

Při jeho hře na varhany kostel hřměl. Měl rád syté sborové zvuky a prý trpěl při sólovém zpěvu, který nazýval kuňkáním. Ministranti prý vždy s úžasem pozorovali, jak při preludiu začal najednou hrát jen levou rukou a pravou lovil v saku tabatěrku a opatrně z ní vysypal trošku na hřbet hrající levé ruky. Potom ruce přehodil, pravá hrála a z levé si pořádně šňupl pěknou dávku. Ministranti nechápali, proč při stejném úkonu na hřbitově vždy mohutně kýchal, ale v kostele nevydal ani hlásku.

Mezi jeho povinnosti patřilo také zaučovat ministranty, kterým hrál kázajícího pana faráře. Ovšem ten v jeho podání nazýval nechápavé pomocníky pitomečky, božími hovádky a rozdával jim pořádné záhlavce.

Když Hechtovi zemřela manželka, převzala její sestra paní Lojzy funkci hospodyně. Hecht byl pověstný svojí nebojácností, ale jednou ho k smrti vyděsila obyčejná koza. Jeden vlahý letní večer popíjel svoji dávku zlatého moku před domem, když tu najednou zaslechl zvonit umíráček. Lojzy se šla celá postrašená modlit do domku, ale umíráček si nedal říct a za chvíli se rozezněl naplno. Hecht sebral všechnu odvahu a šel se do kostela podívat. Dveře byly zamčené, což ho ještě víc polekalo. Obešel tedy kostel a objevil odemčený vchod do sakristie. Vrhl se srdnatě dovnitř  a spatřil  kozu, která se zatoulala na hřbitov a žužlala provaz od umíráčku.

Starý Hechta dovedl být také pěkně mrzutý, zvláště když se nemohl po zasloužené práci pořádně vyspat. Příčinou toho všeho byla hostinská z hospody „U lva“ na roudenském náměstíčku. V sobotu  se tady scházeli  drobní řemeslníci z Roudné a okolí, aby si zpestřili  pracovní týden řádným zapitím, které končilo až při kokrhání kohouta ve Špirkově dvoře. Počestná vdova Anna, hostinská, při těchto pitkách rozjařeně tancovala ve sporém oděvu na stole mezi sklenicemi, což se štamgastům velmi zamlouvalo a její hospoda byla stále plně obsazená. Vstřícná hostinská však zemřela a ulehla na hřbitově Všech svatých, aby už nikdy nevstala k bujarému tanci pro své věrné hosty. Jeden věrný štamgast na ni ale nemohl zapomenout. Začal chodit do hospody na Zavadilku, kde se opíjel a cestou zpátky na Roudnou se zastavoval u hřbitova  a volal na svoji tanečnici. ležící za zdí: „Anka, pojď tancovat! Anka pojď tancovat…!“

Starého Hechta probouzel tento řev už několik sobot ze spravedlivého spánku. Jednou se tedy rozhodl, že řádění věrného hýřila učiní přítrž. Za údivu své ženy vstal o půlnoci z postele, sebral prostěradlo a dýmku a vyšel do noci. Opřel se o hrobku rodiny Kadeřábkovy, v klidu pokuřoval a čekal na hříšníka. Když po chvíli uviděl opilého řemeslníka, schoval se do stínu tůje a čekal, až ten začne vyřvávat na hostinskou Anku a volat ji ke křepčení. Nebohý opilec stačil svoji Anku sotva jednou zavolat a Hecht se odrazil a skočil mu na záda. Řemeslník rázem vystřízlivěl a k smrti vyděšený utíkal i s Hechtem za krkem až dolů ke kapličce před Kouteckých statkem. Tam zůstal v bezvědomí ležet. Křikem probuzení obyvatelé domků pod kostelem vyběhli a uviděli už jen bílou postavu jak utíká nahoru ke hřbitovu od nehybně ležícího muže u kapličky.

Řemeslníkovi trvalo dlouhou dobu, než se ze šoku vzpamatoval. Na Anku už nikdy nezavolal a do hospody přestal chodit. Starý filuta Hecht byl spokojený a dál si popíjel a pokuřoval před hrobnickým domkem a pozoroval dění před svým rajónem.

Spoustu dalších příhod si vyprávěli obyvatelé Roudné před sto lety o svérázném kostelníkovi od Všech svatých, který zaučoval bratra kardinála Berana do ministrování. Starý Hechta však nemohl po smrti zůstat na svém milovaném místě. V roce 1902 byl vydán zákaz pohřbívaní  uvnitř města. Ignác Hecht, která se staral a zasvětil svůj život kostelu a hřbitovu Všech svatých tedy odpočívá v Bolevci. Na Roudné po sobě zanechal jen příběhy ze svého života a slova, která prý často opakoval ministrantům: „Vědí, kdo z mála dává, dvakrát dává, ale kdo z mnoha málo dává, je lump na dvakrát“.


[Akt. známka: 1,36 / Počet hlasů: 11] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Vladimíra Nová | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

  Novinky
26.11.2013: Vy, kteří nejste lhostejní k osudu Roudné, přijďte nás podpořit.
Sejdeme se tedy ve středu 27. 11. 2013 v 15.30 hodin v Luční ulici před domem č. 40. Prosím, přijďte všichni!!!
  Anketa
Kteří politici jsou v Plzni nejbližší vašim názorům?

Z ČSSD
839 (839 hl.)
Z KDU-ČSL
779 (779 hl.)
Z KSČM
894 (894 hl.)
Z ODS
777 (777 hl.)
Z Plzeňské aliance
760 (760 hl.)
Z jiné strany
797 (797 hl.)
Žádní
679 (679 hl.)

Celkem hlasovalo: 5525

  Obrázek z galerie
1. Plzeňský kardioběh - 11
4. října 2008, Foto: Vladimíra Nová
zobrazení: 595
známka: 0
  RSS
http://roudna.unas.cz/rss.php
  Počet přístupů

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.