Vzpomínky na starou Roudnou III.

Autor: Karel Hrubý <(at)>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 01. 09. 2011

PÅ?inášíme vám tÅ?etí díl vyprávÄ?ní pana doktora Hrubého ze Å výcarska.

   V dobÄ?, na kterou tu vzpomínám, byla hlavní tepnou celé Ä?tvrti ulice Na Roudné, kde bylo nejvíce obchodů, hospod i služebných živností. NÄ?kdy na konci dvacátých let tu byla vozovka ponÄ?kud zvýšena, koÄ?iÄ?í hlavy dlažby byly vytrhány a silnice dostala asfaltový povrch. Tam, kde zvýšení by dosáhlo až k oknům pÅ?ízemních bytů, byl chodník ponechán pod úrovní vozovky. Podnes je u Å?ady domů na levé stranÄ? ulice (Ä?.19-27 za Spolkovým domem) chodník ponechán na původní výši, tj. tak, jak byl pÅ?ed úpravou vozovky. - V dvacátých i v tÅ?icátých letech byl provoz v ulici Na Roudné jeÅ¡tÄ? nevelký. Auta projíždÄ?jící smÄ?rem k Bílé hoÅ?e byla dost Å?ídkým zjevem, z roudenských obyvatel vlastnilo auto tak nejvýše pÄ?t Å¡est lidí. PÅ?evažovaly koÅ?ské potahy, které rozvážely zboží, pivo, uhlí (tehdy se jeÅ¡tÄ? niÄ?ím jiným netopilo) a pod. RoudenÅ¡tí Å?ezníci vozili své zboží lehkými bryÄ?kami taženými jedním konÄ?m.na jatky, kde je uchovávali v prostorných lednicích Tu a tam projel koÄ?ár vezoucí mohovitÄ?jšího mÄ?Å¡Å¥ana k Boleveckému rybníku. MetaÅ?i mÄ?li stále co uklízet – pokud ovÅ¡em je nepÅ?edbÄ?hli zahrádkáÅ?i, kteÅ?í v koÅ?ském trusu mÄ?li cenné hnojivo pro své záhonky. Ulice byla v tÄ?ch letech jeÅ¡tÄ? bezpeÄ?ná i pro dÄ?ti, které si tu mohly bez obav hrát. V padesátých a Å¡edesátých letech se s postupnou motorizací i tato idylka zmÄ?nila.
NÄ?které kouty roudenského areálu mÄ?ly ponÄ?kud odliÅ¡ný charakter. Tak na pÅ?. v oblasti u sv.Rocha a v ZelináÅ?ské ulici se žilo pospolitÄ?ji a otevÅ?enÄ?ji, genius loci se tu prezentoval chodcům po Saském mostÄ? bez ostychu. I ve slepé Ä?ásti Lipové ulice, jdoucí podél cviÄ?iÅ¡tÄ? DTJ, byl pospolitý život výraznÄ?jší než v druhé Ä?ásti této ulice proti sokolovnÄ?, kde v pÅ?evážnÄ? družstevních domech s lépe vybaveným pÅ?ísluÅ¡enstvím se už žilo trochu izolovanÄ?ji a s vÄ?tším vzájemným odstupem. Také na zadní Roudné v ulicích Lužánky, PittnerovÄ? a Dvorní se žilo „veÅ?ejnÄ?jii“ než v Å¾ivé „tÅ?ídÄ?“ na pÅ?ední Roudné. A trochu venkovský charakter mÄ?la i LuÄ?ní ulice, zaÄ?ínající statkem u Å pirků a ústící mezi loukami, zahradníky a hÅ?iÅ¡ti S.K.Roudné, Klubu cyklistů a rozsáhlého sportovního areálu kolem S.K.Viktorie. Svůj svéráz mÄ?ly i domky pod kostelem VÅ¡ech svatých, kde vzdálenost od roudenského bytového komplexu byla vÄ?tší – vytváÅ?elo to takovou tichou, trochu zasmuÅ¡ilou idylu. Kapitolou pro sebe by bylo seskupení domků v oblasti Na Hrádku, v tzv. Americe, kde platily ponÄ?kud jiné normy než v kompaktním roudenském seskupení. Ale „Amerika“ dnes už stejnÄ? není, jen pramen pitné vody ji tu jeÅ¡tÄ? pÅ?ipomíná...

V tom vÅ¡em byly „plácky“ pro dÄ?ti, kde se hrály kuliÄ?ky, na schovávanou, na Ä?etníky a pod. Takový plácek byl na pÅ?. hned pod navážkou pÅ?ed stodolami Holubovic statku (v létÄ? tu lákal i malý stánek paní Brillové s nabídkou bonbonů) nebo v průseÄ?íku ulice Pod vÅ¡emi svatými a Malické, kde za hospodáÅ?ským stavením bylo volné prostranství, na nÄ?mž povozník Jedlík nechával stát své valníky, korby a žebÅ?iÅ?áky, které klukovské fantazii sloužily jako „lodi“ k pirátským bojům. U protÄ?jší hradby skladu uhlí a dÅ?eva (t.zv. ohrada u Chvojků - dnes je tam mezi ulicí Pod VÅ¡emi svatými a Na Roudné hezký moderní dům) bývaly laviÄ?ky pro důchodce, kteÅ?í tu pokuÅ?ovali a diskutovali, babiÄ?ky pletly punÄ?ochy a pÅ?emílaly roudenské události. A vedle nich byl „stadion“ pro hraní kuliÄ?ek, s velmi peÄ?livÄ? udržovanými jamkami. DÄ?vÄ?atům sloužily ke hrám hlavnÄ? chodníky, kde se skákalo pÅ?es Å¡vihadla a kde kÅ?ídou malované „panáky“ poskytovaly pole k důmyslným kombinacím skoků. Kluci pak vybíhali na louky v LuÄ?ní ulici, kde se hrála kopaná – nÄ?kdy hned nÄ?kolik „zápasů“ vedle sebe. Svou pÅ?ítažlovost mÄ?la pro dÄ?ti i cviÄ?iÅ¡tÄ? DTJ a Sokola, kde bylo možné hrát kopanou, házenou, voleybal a provozovat tÅ?ebas i malou atletiku. Na détejáckém cviÄ?iÅ¡ti vznikalo v zimních mÄ?sících kluziÅ¡tÄ?, které sloužilo i jako hÅ?iÅ¡tÄ? hokejovému mužstvu Viktorie PlzeÅ?. NejoblíbenÄ?jším pláckem Å¡koláků vÅ¡ak byla travnatá „dolina“, do které se sbíhalo z nezastavÄ?ného rohu tehdejší Karlovarské tÅ?ídy a Malické ulice. Bylo to v tÄ?sné blízkosti obecné Å¡koly, svou nízkou polohou a vysokými stránÄ?mi jakoby schované zrakům okolního svÄ?ta. Ze dvou stran chránÄ?ná stránÄ?mi, byla její plocha ohraniÄ?ena hradbami  zahrad za domy ulice Pod VÅ¡emi svatými a ohradami hospodáÅ?ských stavení táhnoucími se pod Karlovarskou tÅ?ídou. UprostÅ?ed bylo upravené voleybalové hÅ?iÅ¡tÄ? skupiny „Pavouků“ (proto se dolinÄ? Å?íkalo také „pavoucké hÅ?iÅ¡tÄ?“), která tu mÄ?la v koutÄ? i pÄ?knou dÅ?evÄ?nou klubovnu. Kolem hÅ?iÅ¡tÄ? byl jeÅ¡tÄ? dost velký prostor zarostlý travou, která Ä?astou pÅ?ítomností roudenských dÄ?tí byla udusána tak, že se na ní dobÅ?e hrála kopaná Ä?i jiné míÄ?ové hry. Pro vÄ?tší kluky to ovÅ¡em nestaÄ?ilo, ti chodili hrát kopanou do LuÄ?ní ulice, kde na lukách se hrála i „pÅ?espolní“ utkání na pÅ?. s RychtáÅ?kou, s Jíkalkou, s kluky kolem Veleslavínky, s PetrohraÄ?áky a pod. A nemÄ?l bych zapomenout na dlouhou zeÄ? po pravé stranÄ? Plánské ulice, která sloužila jako odraziÅ¡tÄ? fotbalového Ä?i tenisového míÄ?e osamÄ?lým „hráÄ?ům“, když kamarádi pro teamovou hru nebyli právÄ? po ruce.

Za zmínku snad také stojí roudenská rarita: stojany s tekoucí vodou z pramene v „Americe“, tak zvané „pumpiÄ?ky“, které byly rozsety po celé Ä?tvrti. Jedna byla hned pod navážkou vedoucí na Roudnou ze Saského mostu, jiná na rohu LuÄ?ní a Belohorské, další na rohu Malické a Na Roudné (tam stála do konce války i dÅ?evÄ?ná trafika), jedna také byla na zadní Roudné nÄ?kde proti PittnerovÄ? ulici. Sloužily nejen jako zdroj vynikající pitné vody, ale i jako „meeting points“, místa dostaveníÄ?ek a sraziÅ¡tÄ? klukovských part. – VeÅ?ejné osvÄ?tlení poskytovaly plynové lampy, které dávaly ulicím zvláštní, trochu zasnÄ?nou veÄ?erní atmosféru. Zejména v dlouhých letních veÄ?erech se pod nimi scházeli mladí lidé, kterým se jeÅ¡tÄ? nechtÄ?lo do postele; vyprávÄ?ní a hluÄ?ný smích pod svÄ?telným kuželem nebraly konce, dokud nÄ?kdo z blízkého sousedství je neokÅ?ikl, aby už Å¡li radÄ?ji spát.

KoneÄ?nÄ? je tÅ?eba zmínit i dvÄ? „úÅ?ední místa“, ktera byla z roudenského každodne neodmyslitelná. Byl to jednak poboÄ?ka poÅ¡tovního úÅ?adu pod tehdejší Karlovarskou tÅ?ídou na zaÄ?átku KÅ?ížkovy ulice (s jedinou veÅ?ejnou telefonní stanicí ve Ä?tvrti) a policejní stanice v ulici Na Roudné (tuším v Ä?.16), jejíž osádka stÅ?ežila poÅ?ádek ve Ä?tvrti. Obojí bylo Ä?asem zruÅ¡eno.