VzpomÃnky na starou Roudnou II.
Autor: Karel Hrubý <(at)>,
Téma: ZajÃmavosti,
Vydáno dne: 18. 08. 2011
PÅ?inášÃme vám druhý dÃl vyprávÄ?nà pana doktora Hrubého ze Å výcarska.
OddÄ?lena od ostatnÃch mÄ?stských Ä?ástà Å?ekou MžÃ, spojena s vnitÅ?nÃm mÄ?stem jen dlouhým a úzkým Saským mostem (a LochotÃnskou lávkou), byla Roudná do sebe dost uzavÅ?enou oblastÃ, v nÞ se žilo pospolitÄ?ji než v jádru mÄ?sta. SkuteÄ?nost, že tu bylo mnoho bytů bez pÅ?edsÃnÄ?, která by ponÄ?kud izolovala intimnà život rodin žijÃcÃch na témže podlažÃ, vedla k vÄ?tÅ¡Ã otevÅ?enosti, vzájemné spolupráci – a ovÅ¡em i kontrole. Velká hustota obyvatel vytváÅ?ela urÄ?itý „pÅ?etlak“ (v jednom bytÄ? žily obvykle dost poÄ?etné rodiny – na jednom patÅ?e bývalo tÅ?i až pÄ?t „bytových jednotek“) – život se proto odehrával nejen za dveÅ?mi bytů, ale i na chodbách, na dvorcÃch a v létÄ? i pÅ?ed domy na chodnÃcÃch, kde do pozdnÃch hodin vysedávali sousedé a pÅ?etÅ?ásali ve svých rozhovorech vÅ¡elicos. V takovém prostÅ?edà mÄ?la privátnà uzavÅ?enost málo mÃsta, sousedstvà bylo tÄ?sné, rodiny v blÃzkém i Å¡irÅ¡Ãm okolà se proto dobÅ?e znaly. To na jedné stranÄ? podporovalo vzájemnou solidaritu, na druhé stranÄ? ovÅ¡em poskytovalo živnou půdu zvÄ?davosti, závisti, pomluvám nebo i vážnÄ?jÅ¡Ãm konfliktům mezi sousedy. Životnà styl staré Roudné tak pÅ?ipomÃnal spÃÅ¡e život do sebe uzavÅ?ené obce než Ä?ásti velkého průmyslového mÄ?sta „za Å?ekou“, kde sousedské vztahy byly omezenÄ?jÅ¡Ã, distanc mezi jednotlivými lidmi vÄ?tÅ¡Ã a lhostejnost k okolà daleko silnÄ?jÅ¡Ã. SepÄ?tà s vnitÅ?nÃm mÄ?stem bylo pÅ?esto velmi silné. Tam byla divadla, kina, koncertnà i taneÄ?nà sály, nemocnice, finanÄ?nà ústavy, vyÅ¡Å¡Ã Å¡koly, kostely, úÅ?ady a nejrozmanitÄ?jÅ¡Ã obchody se zbožÃm, které obchodnÃci na Roudné nevedli. Tam také byly pracovnà pÅ?Ãležitosti pro vÄ?tÅ¡inu roudenských obyvatel. A také rozvinutÄ?jÅ¡Ã veÅ?ejný a politický život,v nÄ?mž za I.republiky působil jako prvnà námÄ?stek plzeÅ?ského starosty JUDr.Augustin Å Ãp z ulice Pod VÅ¡emi svatými 17 a do kterého po II.svÄ?tové válce zasáhli významnÄ?ji i jinà dva RoudeÅ?áci, kteÅ?à se stali dokonce primátory mÄ?sta PlznÄ?. NejdÅ?Ãve to byl v roce 1945 Jindra KrejÄ?Ãk z BÄ?lohorské ulice, který byl výraznou osobnostà odboje proti nacistům, po jeho tragické smrti (automobilová nehoda) pak JUDr. Karel KÅ?epinský z Karlovarské tÅ?Ãdy (1946-1948). Nebyli ovÅ¡em prvnÃmi RoudeÅ?áky v Ä?ele mÄ?sta PlznÄ?. Wipikedie udává jeÅ¡tÄ? dalÅ¡Ã tÅ?i plzeÅ?ské starosty z Roudné: v roce 1586 a znovu 1591 to byl Adam HyrÅ¡ z Roudné, v letech 1603-4 a znovu na rok 1611 M.Jan Kleo z Roudné, o léta pozdÄ?ji bÄ?hem tÅ?icetileté války starostoval Theofil Kleo z Roudné dokonce celých 24 let (1640-1664). To naznaÄ?uje, že Roudná se odedávna tÄ?Å¡ila i uvnitÅ? mÄ?stských hradeb jisté úctÄ?, když držitelé zdejÅ¡Ãch statků mohli být voleni do Ä?ela mÄ?sta. (Lituji, že tady nemám po ruce tÅ?Ãsvazkové „DÄ?jiny PlznÄ?“, které redigovali známà plzeÅ?Å¡tà historikové, a zejména „DÄ?jiny PlznÄ? v datech“ vydané Å?editelem Archivu mÄ?sta PlznÄ? J.DouÅ¡ou a kolektivem v roce 2004. JistÄ? bych mohl leccos doplnit a upÅ?esnit.)
Na druhé stranÄ? byla Ä?tvrt otevÅ?ena Å¡irÅ¡Ãmu plzeÅ?skému okolÃ: za jejÃmi domy se rozbÃhaly prostorné louky, zahrady a pole, dál byla oblast rybnÃků a lesů kolem Bolevce. Dýchalo se tam volnÄ?ji, pÅ?Ãroda byla na dosah ruky. VÃm ze své zkuÅ¡enosti, že nároÄ?né filosofické texty ke mnÄ? mluvily mnohem srozumitelnÄ?ji, když jsem je Ä?etl na laviÄ?ce v parku u VÅ¡ech svatých nebo pÅ?i procházkách za hradbami zahradnÃků a hÅ?iÅ¡Å¥ u soutoku Mže s Radbuzou. – A když už jsem v tÄ?chto konÄ?inách: za Viktorkou bylo jeÅ¡tÄ? na konci dvacátých let koÅ?ské závodiÅ¡tÄ?. I když dostihy se tam pro nerovnost terénu už dávno nekonaly, nÄ?jaký Ä?as tam jeÅ¡tÄ? zůstala chátrajÃcà dÅ?evÄ?ná tribuna pÅ?i cestÄ? vedoucà prostÅ?edkem luk k pivovarské vodárnÄ? na zadnà Roudné. Tato cesta zkracovala pÄ?Å¡Ãm i cyklistům cestu k Boleveckému rybnÃku a na BÃlou horu, byla proto zejména v letnÃch mÄ?sÃcÃch silnÄ? frekventovaná. I ta ovÅ¡em Ä?asem zanikla, když doprava na BÃlou horu a k rybnÃkům se motorizovala.