Vzpomínky na starou Roudnou II.

Autor: Karel Hrubý <(at)>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 18. 08. 2011

P?inášíme vám druhý díl vypráv?ní pana doktora Hrubého ze Švýcarska.

Odd?lena od ostatních m?stských ?ástí ?ekou Mží, spojena s vnit?ním m?stem jen dlouhým a úzkým Saským mostem (a Lochotínskou lávkou), byla Roudná do sebe dost uzav?enou oblastí, v níž se žilo pospolit?ji než v jádru m?sta. Skute?nost, že tu bylo mnoho bytů bez p?edsín?, která by pon?kud izolovala intimní život rodin žijících na témže podlaží, vedla k v?tší otev?enosti, vzájemné spolupráci – a ovšem i kontrole. Velká hustota obyvatel vytvá?ela ur?itý „p?etlak“ (v jednom byt? žily obvykle dost po?etné rodiny – na jednom pat?e bývalo  t?i až p?t „bytových jednotek“) – život se proto odehrával nejen za dve?mi bytů, ale i na chodbách, na dvorcích a v lét? i p?ed domy na chodnících, kde do pozdních hodin vysedávali sousedé a p?et?ásali ve svých rozhovorech všelicos. V takovém prost?edí m?la privátní uzav?enost málo místa, sousedství bylo t?sné, rodiny v blízkém i širším okolí se proto dob?e znaly. To na jedné stran? podporovalo vzájemnou solidaritu, na druhé stran? ovšem poskytovalo živnou půdu zv?davosti, závisti, pomluvám nebo i vážn?jším konfliktům mezi sousedy. Životní styl staré Roudné tak p?ipomínal spíše život do sebe uzav?ené obce než ?ásti velkého průmyslového m?sta „za ?ekou“, kde sousedské vztahy byly omezen?jší, distanc mezi jednotlivými lidmi v?tší a lhostejnost k okolí daleko siln?jší. Sep?tí s vnit?ním m?stem bylo p?esto velmi silné. Tam byla divadla, kina, koncertní i tane?ní sály, nemocnice, finan?ní ústavy, vyšší školy, kostely, ú?ady a nejrozmanit?jší obchody se zbožím, které obchodníci na Roudné nevedli. Tam také byly pracovní p?íležitosti pro v?tšinu roudenských obyvatel. A také rozvinut?jší ve?ejný a politický život,v n?mž za I.republiky působil jako  první nám?stek plze?ského starosty JUDr.Augustin Šíp z ulice Pod Všemi svatými 17 a do kterého po II.sv?tové válce zasáhli významn?ji i jiní dva Roude?áci, kte?í se stali dokonce primátory m?sta Plzn?. Nejd?íve to byl v roce 1945 Jindra Krej?ík z B?lohorské ulice, který byl výraznou osobností odboje proti nacistům, po jeho tragické smrti (automobilová nehoda) pak JUDr. Karel K?epinský z Karlovarské t?ídy (1946-1948). Nebyli ovšem prvními Roude?áky v ?ele m?sta Plzn?. Wipikedie udává ješt? další t?i plze?ské starosty z Roudné: v roce 1586 a znovu 1591 to byl Adam Hyrš z Roudné, v letech 1603-4 a znovu na rok 1611 M.Jan Kleo z Roudné, o léta pozd?ji b?hem t?icetileté války starostoval Theofil Kleo z Roudné dokonce celých 24 let (1640-1664). To nazna?uje, že Roudná se odedávna t?šila i uvnit? m?stských hradeb jisté úct?, když držitelé zdejších statků mohli být voleni do ?ela m?sta. (Lituji, že tady nemám po ruce t?ísvazkové „D?jiny Plzn?“, které redigovali známí plze?ští historikové, a zejména „D?jiny Plzn? v datech“ vydané ?editelem Archivu m?sta Plzn? J.Doušou a kolektivem v roce 2004. Jist? bych mohl leccos doplnit a up?esnit.)

Na druhé stran? byla ?tvrt otev?ena širšímu plze?skému okolí: za jejími domy se rozbíhaly prostorné louky, zahrady a pole, dál byla oblast rybníků a lesů kolem Bolevce. Dýchalo se tam voln?ji, p?íroda byla na dosah ruky. Vím ze své zkušenosti, že náro?né filosofické texty ke mn? mluvily mnohem srozumiteln?ji, když jsem je ?etl na lavi?ce v parku u Všech svatých nebo p?i procházkách za hradbami zahradníků a h?išť u soutoku Mže s Radbuzou. – A když už jsem v t?chto kon?inách: za Viktorkou bylo ješt? na konci dvacátých let ko?ské závodišt?. I když dostihy se tam pro nerovnost terénu už dávno nekonaly,  n?jaký ?as tam ješt? zůstala chátrající d?ev?ná tribuna p?i cest? vedoucí prost?edkem luk k pivovarské vodárn? na zadní Roudné. Tato cesta zkracovala p?ším i cyklistům cestu k Boleveckému rybníku a na Bílou horu, byla proto zejména v letních m?sících siln? frekventovaná. I ta ovšem ?asem zanikla, když doprava na Bílou horu a k rybníkům se motorizovala.