Plzeňské pomněnky

Autor: Vladimíra Nová <novavl(at)atlas.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 16. 09. 2010

Díky laskavému přispění pana Marcela Votlučky vám můžeme předložit výběr z fejetonů přeštického rodáka Karla Schwarze (1863-1939), které vycházely v Českém deníku v roce 1938 pod názvem „Plzeňské pomněnky“.

Pan účetní rada Spořitelny města Plzně a člen plzeňského Hlaholu v nich vzpomíná na Plzeň svého mládí. Jeho vyprávění se dotýká i Roudné a jejího blízkého okolí.



Nechme tedy vyprávět slovutného měšťana, který se na pokraji druhé světové války vracel v duchu do Plzně svého mládí:



Foto141.jpgRychtářka a Saský most

Celá ta malá čtvrť na Rychtářce pod Saským mostem, s koželužnami již nepracujícími, ukazuje nám stále ještě málo změněný stav předměstských domů z dob minulého století i z života rodin tam bydlících. Jsou tam pozůstatky i větších, na svou dobu výstavných domů, a život změnil se tu jen zrušením jatek a ještě více regulací řeky a stavbou nábřežních zdí.

Dříve bylo ze Saského mostu vidět v těchto místech, až k řece se polohou sklánějících, ženy ve vodě štandlíky umývat, na břehu prát a ve vodě prádlo máchat. Kdo nablízku bydlel, když se bílil byt, donesl si sem i stůl, židle, postele k umytí. Děti se v loužích postranních brouzdaly, přímo pod mostem byla umývárna pro povozy, s kterými se do řeky zajelo před nedělí. Kočí svlékli boty, vyhrnuli kalhoty a lopatami na kočáry, vozy, koně atd. vodu šplouchali, až se to odpučelo, nebo se to trochu kartáčem přejelo, aby se barva z kočárů neodřela.Foto023.jpg

Naproti přes řeku bylo tomu zrovna tak. A když bylo sucho, snadno se celý ten proud vody, nějakou hlubší strouhou se hrnoucí, překročil. Teď to po regulaci vypadá jako veletok, až na to, že staré plechové hrnce a kropáče hyzdí mělké dno.



vešli jsme na úzkou cestu, vedoucí dále kol staré ještě baštové věže, dosud stojící a na obydelné stavení upravené, k Saskému mostu.

Pod tou vozovou cestou – vedenou dosti vysoko proti hlavní promenádní cestě koldokola vnitřního města, na zasypaných příkopech městských pod hradbami běžící, byla malá stráň stromovím a keři vysázená, v níž, ve vyzděné obloukové jakési polojeskyňce, crčel shůry pramen pitné vody, vedený sem od Všech Svatých ze studánky dřevěnými rourami, jichž vedení pod vodou, pod tokem řeky Mže, bylo zatíženo kamennými balvany, pro případy velkých vod jarních nakupenými.

Tomu pramenu, který stále tekl a měl stálý odběr z dosti daleko sousedících domů, říkalo se „U čuráčku“ a byla to jediná pramenitá voda v Plzni, mimo ze studní soukromých čerpaná.