Dramatické chvíle na Roudné, I. díl

Autor: Vladimíra Nová <novavl(at)atlas.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 19. 04. 2010

Paní Eva Boudová, aktivní Ä?lenka obÄ?anského sdružení z Roudné, se s námi podÄ?lila o své zážitky a vyprávÄ?la nám, jak vypadal život v naší Ä?tvrti koncem druhé svÄ?tové války:

Domek na Roudné

„Moji rodiÄ?e mÄ?li krámek se smíšeným zbožím na Karlovarské tÅ?ídÄ?. PozdÄ?ji ho pÅ?evzal jakýsi židovský obchodník. ChtÄ?li jsme se pÅ?estÄ?hovat na Roudnou, ale nastal problém. NÄ?mci po mém otci chtÄ?li, aby jim prozradil, kde se židé z naÅ¡eho domu ukrývají. Ten jim to neÅ?ekl, dnes ani nevím, jestli to vůbec vÄ?dÄ?l.

Na úÅ?adech jsme proto mÄ?li problémy, nechtÄ?li nám dovolit domek dostavÄ?t. Nakonec se to pÅ?eci jen podaÅ?ilo, ale rodiÄ?e museli zbourat už postavené první patro a dodÄ?lat Å¡tít a stÅ?echu podle „nÄ?meckého vzoru“. To znamenalo, že stÅ?echa mÄ?la ostrý sklon, což se nám pozdÄ?ji za náletů vymstilo. StejnÄ? nám ale nakonec dům nezkolaudovali.

NastÄ?hovali jsme se tedy v prvních letech války do naÅ¡eho domu v ulici Na Roudné, pod Mikulku, bez kolaudaÄ?ního razítka.

MÄ?la jsem v podkroví svůj pokojík a tÄ?Å¡ila jsem se ze zahrady kolem domu, kde jsme si s dÄ?tmi ze sousedství hrály.

První kryt v prádelnÄ?

Na první spojenecký nálet si dobÅ?e vzpomínám. Bylo mi tehdy asi sedm nebo osm let. MÄ?la jsem zrovna zlomenou nohu a s tÄ?žkou sádrou jsem se sotva pohybovala. Když se spustila siréna, maminka s tetou vymyslely, že mÄ? naloží do necek a odnesou v nich do krytu. Ten pÅ?edstavovala naÅ¡e prádelna...Tatínek byl zrovna v práci, tak mÄ? nesly teta s maminkou samy. Ale jak se s neforemnými neckami pohybovaly po úzkém schodiÅ¡ti, zablokovaly se v rohu a nemohly ani tam ani zpátky. Než necky opatrnÄ? odblokovaly, aby mÄ? nevyklopily, bylo po náletu. NaÅ¡tÄ?stí v té dobÄ? bomby kolem nás jeÅ¡tÄ? nelétaly.


Bomba 1945 v Pramenní ulici Druhý poplach probÄ?hl o pár mÄ?síců pozdÄ?ji. Tatínek mezitím podepÅ?el strop prádelny silným dÅ?evÄ?ným trámem. SebÄ?hli jsme tedy vÅ¡ichni do prádelny a zavÅ?eli za sebou dveÅ?e. Bomby už jsme slyÅ¡eli v relativní blízkosti a tlakové vlny nám stále otvíraly dveÅ?e. Tatínek je vší silou držel, ale nebylo to nic platné, stále byly dokoÅ?án.


Ã?kryt v lomeÄ?ku

Podobné problémy mÄ?li i ostatní lidé z naÅ¡eho okolí. Rodiny se tedy seÅ¡ly a rozhodly se, že spoleÄ?nÄ? vybudují úkryt v nedalekém lomeÄ?ku, který se nacházel ve smÄ?ru na Bílou Horu. ZaÄ?alo se kopat, ale ne vÅ¡ichni lidé ze Zadní Roudné. NÄ?kteÅ?í se dokonce rozhodli, že ani do žádného krytu chodit nebudou a nechají to na osudu.

My jsme se pÅ?itom nacházeli na velmi nebezpeÄ?ném místÄ?. Kousek nad námi v polích pod Mikulkou se nacházely nÄ?mecké „flaky“ a jihovýchodním smÄ?rem seÅ?azovací nádraží „ranžír“.

NaÅ¡i tátové dobudovali protiletecký kryt právÄ? vÄ?as. Kryt mÄ?l dva vchody asi patnáct metrů vzdálených od sebe. Ty spojovala chodba, v níž mÄ?la každá rodina, která se na budování podílela, svůj výklenek.

Moji rodiÄ?e vÄ?dÄ?li, že jedni naÅ¡i sousedé na své zahradÄ? pÅ?i Karlovarské tÅ?ídÄ? ukrývají paraÅ¡utisty. Prý mÄ?li ve stráni pod cestou vybudovaný úkryt a naÅ¡i známí jim tam nosili jídlo. To bylo velmi odvážné, protože za takové poÄ?ínání hrozila smrt pro celou rodinu.

Nájemník odbojáÅ?

Asi proto, že můj otec mÄ?l s NÄ?mci problémy kvůli naÅ¡im židovským sousedům, dostal se k nám do podnájmu také jeden Ä?len odboje. Možná jsme pÅ?ipadali odbojáÅ?ům důvÄ?ryhodní. U nás v domÄ? si schovával letáky a párkrát mÄ? pÅ?esvÄ?dÄ?il, abych s ním jela autem a dopisy doruÄ?ovala na adresu, kterou mi napsal na papír. Já jsem si pÅ?ipadala důležitá, že mÄ? povÄ?Å?uje důležitým posláním, kterému jsem tehdy jako dítÄ? ovÅ¡em nerozumnÄ?la. Pochlubila jsem se matce a ta naÅ¡emu podnájemníkovi okamžitÄ? zakázala, aby mÄ? jakýmikoliv úkoly povÄ?Å?oval.

Ten jí poslechl, ale jednou si vzpomínám že si na kamnech u nás v kuchyni suÅ¡il vlhké nábojnice. Matka u toho v klidu vaÅ?ila a já jsem obdivovala ty lesklé Å¡piÄ?até vÄ?ci. Otec pÅ?iÅ¡el z práce domů, podíval se na to nadÄ?lení a vykÅ?ikl: „Ježíšimarja!“ a zapadl s rukama na obliÄ?eji do kÅ?esla. Náš podnájemník se potom pÅ?ed koncem války ztratil a už jsme o nÄ?m neslyÅ¡eli.


Bomby na Roudné

Kryt, který naÅ¡i tátové vybudovali, nám nÄ?kolikrát zachránil život. Pamatuji se, že se k nÄ?mu Å¡lo okolo místa, které se nazývalo „Pérovna“ a potom do kopce nahoru k lomu.

Od nás z okna jsme vidÄ?li na seÅ?azovací nádraží na Doubravce. Když na nÄ?m zhasla vÅ¡echna svÄ?tla, vÄ?dÄ?li jsme, že bude zle. Potom za nÄ?jaký Ä?as zaÄ?ala houkat siréna a my jsme mÄ?li nÄ?kolit minut na to, utéct do bezpeÄ?í. OvÅ¡em „ranžír“ zhasínal i tehdy, když letadla letÄ?la tÅ?eba i nÄ?kam jinam a jejich cílem nebyla PlzeÅ?. To potom sirény nehoukaly a my jsme si oddechli.

Pokud tedy sirény spustily, rodiÄ?e sebrali pÅ?ipravené jídlo, mÄ? naložili do koÄ?árku, protože jsem od dÄ?tství trpÄ?la astmatem a nemohla rychle utíkat a co nejrychleji se bÄ?želo do lomeÄ?ku. Trvalo nám to tak sedm minut. Asi dvakrát se stalo to, že jsme bÄ?želi a spojenecká letadla už létala nad námi. To jsem potom obdivovala svÄ?tla ve tvaru kužele, kterým jsme Å?íkali stromeÄ?ky. TÄ?mi si AmeriÄ?ané a Britové osvÄ?tlovali terén pÅ?ed vlastním bombardováním. RodiÄ?e ovÅ¡em vÄ?dÄ?li, co tohle osvÄ?tlování znamená a mé nadÅ¡ení nesdíleli.

Bomba 1945 v Pramenní ulici Já jsem si jako malé dítÄ? ani neuvÄ?domovala nebezpeÄ?í, které jsme prožívali. SedÄ?la jsem se svými blízkými v tajemné chodbÄ? a poslouchala jsem chvÄ?ní a hvízdání bomb. Pro mÄ? to znamenalo dobrodružství.

Jednou po odhoukání konce náletu rodiÄ?e s ostatními lidmi zjistili, že bomba spadla i na náš kryt v lomeÄ?ku. Ale zachránilo nás nÄ?kolik metrů horniny nad námi. Protože bomby sviÅ¡tÄ?ly vÅ¡ude kolem a výbuchy se ozývaly Ä?asto, my jsme si  ani nevÅ¡imli, že jedna z nich vybuchla pÅ?ímo nad naÅ¡imi hlavami...

Záhadný balvan
Když jsme se potom vrátili k nám domů, zjistili jsme, že nám na zahradÄ? pÅ?ibyl kopec Ä?erstvé hlíny. RodiÄ?e se obávali nevybuchlé bomby, proto zavolali hlídku. Pyrotechnici ale odkryli ke svému údivu pouze velký pískovcový balvan, který se zaryl hluboko do záhonu. Pátrali, odkud se vzal, ale zjistili pouze jižní smÄ?r. Dodnes nevím, odkud pÅ?ilétl na naÅ¡i zahradu.

Když jsme se jednou zase vrátili po náletu z úkrytu, zjistila jsem, že mi další pískovcový balvan zniÄ?il můj podkrovní dÄ?tský pokoj. Prorazil stÅ?echu a pÅ?istál pÅ?ímo v mé posteli.  MÄ?la jsem pÅ?ímo nad hlavou díru ve stropÄ? jak ve FaustovÄ? domÄ?.

Protože naÅ¡e stÅ?echa mÄ?la prudký sklon, po každém náletu nám jeÅ¡tÄ? ke vÅ¡emu  témÄ?Å? vÅ¡echny taÅ¡ky popadaly a tatínek je musel znovu nandavat. To potom nadával na NÄ?mce, že ho pÅ?inutili dům takto postavit.

Nad námi bydleli sousedé Soukupovi, kterým zápalná bomba také skonÄ?ila v dÄ?tské postýlce. NaÅ¡tÄ?stí v ní nikdo nebyl a požár staÄ?ili vÄ?as uhasit.





VyprávÄ?ní paní Evy Boudové zapsala Vladimíra Nová.