V poslednÃch mÄ?sÃcÃch války, na jaÅ?e 1945, docházelo témÄ?Å? dennÄ? k náletům amerických letadel na vlaky a na nádražà na územà Ä?ech a Moravy. MÄ?ly za úkol rozvrátit základnà funkce státu vedoucÃho válku.
PlzeÅ? byla dosud významnou železniÄ?nà kÅ?ižovatkou s průjezdem až 370 vlaků dennÄ?.Americké letectvo provádÄ?lo dennà nálety, britské noÄ?nÃ.
V noci z 16. na 17. dubna 1945 provedly bombardéry RAF nálet na seÅ?azovacà nádražà v Plzni („RanžÃr“). K úderu byly urÄ?eny posádky No. 5 Group. Ze základny v jihovýchodnà Anglii vzlétlo 227 bombardérů Lancasterů a 11 Mosquitů.

Letouny letÃcà v Ä?ele formace shazovaly kovové proužky k vyÅ?azenà nÄ?meckých radarů. Prvnà „znaÄ?kaÅ?i“, kteÅ?à mÄ?li za úkol vyhledat a oznaÄ?it cÃl, byli nad Plznà v 3:58. OrientaÄ?nÃm bodem byly lesknoucà se hladiny boleveckých rybnÃků. Krátce poté zaÄ?alo bombardovánÃ. Nastalo hotové peklo, které zniÄ?ilo seÅ?azovacà nádražà a smetlo z povrchu pÅ?ilehlou dÄ?lnickou kolonii „cikánka“. Bylo shozeno celkem 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb.Ä?ást z nich dopadla i na nedalekou Roudnou.
PokraÄ?ujeme vzpomÃnkou Pavly Denkové roz. Å koloudové, která toto bombardovánà zažila jako pÄ?tiletá v domÄ? v LuÄ?nà ulici 40 na Roudné.
„Po tÅ?età hodinÄ? rannà lampiÄ?ka rozsvÃcená v pokoji, chvatné oblékánÃ. ´Honem, honem, už jsou tady. Dnes nÄ?jak dÅ?Ãv než jindy´. Kufry jsou pÅ?ipraveny v pÅ?edsÃni, jeden kufÅ?Ãk s hraÄ?kami a panenkami. BÄ?hem nÄ?kolika minut jsme v krytu.
Kryt je vlastnÄ? sklepnà mÃstnost pÅ?esnÄ? pod našà ložnicÃ. VzpomÃnám, že nÄ?co důležitého zůstalo nahoÅ?e – penÃze nebo potravinové lÃstky. Otec se proto jeÅ¡tÄ? narychlo vracÃ. PÅ?i cestÄ? zpÄ?t se už dům otÅ?ásá. Dnes to jde svižnÄ?. U stÄ?n jsou lavice. KromÄ? obyvatel naÅ¡eho domu jsou zde i lidé z nÃzkých baráÄ?ků v LuÄ?nà ulici – celkem 27 lidÃ.

Asi pÅ?ed týdnem je tento kryt vylepÅ¡en pomocà dÅ?evÄ?ných trámů. Jsou podepÅ?eny stropy. SedÃm na klÃnÄ? tátovi, pÅ?ikrytá dekou a jeho kabátem. Mami sedà vedle a modlà se. Že to bude dnes Å¡patné je jasné podle intenzity venkovnÃho osvÄ?tlenÃ. StromeÄ?ky svÄ?tlic jsou nad „RanžÃrem“ a nad námi. Jedna z obyvatelek Å?Ãká: ´Jé, to je krása.´ Je okÅ?iknuta, neboÅ¥ ta krása nad námi je pÅ?edzvÄ?stà pÅ?icházejÃcÃho pekla. Kde je to osvÄ?tlené, budou padat bomby.
A už to zaÄ?Ãná. Hukot a hukot. Trvá to dlouho. Najednou prásk. Jedna z bomb proletÄ?la domem a explodovala v našà kuchyni, která je vedle pokoje, pod kterým jsme vÅ¡ichni ukryti. Jsme ale v poÅ?ádku, jen prach, Å¡patnÄ? se dýchá. Dáváme si vlhké hadry na obliÄ?ej. Dalšà nekoneÄ?né minuty.
KoneÄ?nÄ? odhoukánà konce náletu. SnažÃme se vyhrabat ven.Nenà to jednoduché. Venku už stojà luftschutz s lopatami a motykami.
Mému otci se podaÅ?ilo vyhrabat jako prvnÃmu. Å?Ãká tÄ?m venku: ´PojÄ?te nás vyhrabat, jsme vÅ¡ichni živÃ.´
Tak nás tedy vyprošťujà už za svÄ?tla. Nesou mÄ? po schodech a dÃrou vytahujà do ulice. Já se prý ptám: ´A kde budeme teÄ? bydlet?´
Å tÄ?stà prý bylo, že dům stojà o samotÄ? a tlaková vlna tedy mohla do vÅ¡ech stran. SÃla výbuchu je patrná ze skuteÄ?nosti, že naÅ¡e kamÃnka se naÅ¡ly až u Å?eky Mže. Z trosek jsme pozdÄ?ji vyhrabali pár vÄ?cÃ, nÄ?jaké pÅ?Ãbory a nádobÃ. Dodnes použÃvám sklenÄ?nou cukÅ?enku, která to vÅ¡e pÅ?ežila. NaÅ¡li jsme ji v troskách domu.
OdstÄ?hovali jsme se doÄ?asnÄ? do Radnic, neboÅ¥ rodiÄ?e pracovali u Bati a tam platilo, že zamÄ?stnanci z mÃst postižených bombardovánÃm mÄ?li domluvený pro pÅ?Ãpad nouze azyl u jiných ´baÅ¥ovců´ z venkova.

To jsme tedy využili a bydleli do pÅ?idÄ?lenà náhradnÃho bytu u Lehnertů v RadnicÃch. Otec musel zůstat v Plzni a v krytu na námÄ?stÃÄ?ku na Roudné zažil i bombardovánà 25.4. na Å kodovku.“
Citace z dopisu, který otec Pavly Denkové zaslal bezprostÅ?ednÄ? po náletu pÅ?Ãbuzným do Tábora: „PÃÅ¡i naspÄ?ch. 16. t. m. jsme mÄ?li peklo, tisÃce obÄ?tà jeÅ¡tÄ? za týden se vÅ¡ude válelo. Že jsme pÅ?iÅ¡li o dům již též vÃte. MaÅ?ka je s Pavlunkou v RadnicÃch. Dnes o půl desáté byl znova nálet na Å kodovku, ta je vyÅ?Ãzená. Co nerozbili, to zapálili. Byl jsem u HanzlÃků v krytÄ?, zásahy byly zase tÄ?snÄ? vedle nás. Chvála Bohu jsme vyvázli.
Ä?tvrÅ¥ na Roudné byla též tÄ?žce postižena, dnes vÃce nežli poslednÄ?. HoÅ?elo, co se dalo. Já již jsem s nervy pryÄ?. Když Ä?lovÄ?k slyšà bomby sviÅ¡tÄ?t a Ä?eká, kam padnou. Voda nenÃ, hasili jsme kýblemi. Za prodejnou (Na Roudné 11) jsme v tom bloku vyhrabávali dvÄ? hodiny a když jsme je dostali, byli pryÄ?.
Nynà dÄ?kuji Bohu, jak my jsme šťastnÄ? vyvázli. Elektriku nemáme, mÄ?sto již je jako mrtvé. Dnes spÃm obleÄ?en. Kdybych já to nepÅ?ežil, prosÃm Vás, ujmÄ?te se našà holÄ?iÄ?ky.“
Dům byl hned po válce znovu postaven, původnà nájemnÃci se do nÄ?j nastÄ?hovali zpátky. NaÅ¡e rodina v nÄ?m žije dosud. Po roce 1948 byl komunisty ukraden původnÃmu majiteli.
Dnes je v majetku mÄ?sta. V souÄ?asnosti se v hlavách pÅ?edstavitelů mÄ?sta PlznÄ? zrodil nápad pÅ?es tento dům, pÅ?es Roudnou, nemocnici na LochotÃnÄ? postavit silnici.
A tak se může stát, že pÅ?es našà kuchyni tentokrát neproletà bomba, ale projede buldozer. Na rozdÃl od událostà starých 65 let nemusÃme dnes jen pasivnÄ? Ä?ekat na osud, ale můžeme proti niÄ?enà naÅ¡eho domova nÄ?co dÄ?lat. Už vÃce než deset let se proto s naÅ¡Ãm obÄ?anským sdruženÃm zasazujeme o zachovánà našà starobylé a unikátnà Ä?tvrti Roudné, která toho hodnÄ? prožila a zatÃm pÅ?ežila.