Bombardování na Roudné â?? duben 1945

Autor: Pavel Denk <denk.pavel(at)quick.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 15. 04. 2010

V posledních mÄ?sících války, na jaÅ?e 1945, docházelo témÄ?Å? dennÄ? k náletům amerických letadel na vlaky a na nádraží na území Ä?ech a Moravy. MÄ?ly za úkol rozvrátit základní funkce státu vedoucího válku.

PlzeÅ? byla dosud významnou železniÄ?ní kÅ?ižovatkou s průjezdem až 370 vlaků dennÄ?.Americké letectvo provádÄ?lo denní nálety, britské noÄ?ní.

V noci z 16. na 17. dubna 1945 provedly bombardéry RAF nálet na seÅ?azovací nádraží v Plzni („Ranžír“). K úderu byly urÄ?eny posádky No. 5 Group. Ze základny v jihovýchodní Anglii vzlétlo 227 bombardérů Lancasterů a 11 Mosquitů.

Doubravka 14_7_1945 A web.jpgLetouny letící v Ä?ele formace shazovaly kovové proužky k vyÅ?azení nÄ?meckých radarů. První „znaÄ?kaÅ?i“, kteÅ?í mÄ?li za úkol vyhledat a oznaÄ?it cíl, byli nad Plzní v 3:58. OrientaÄ?ním bodem byly lesknoucí se hladiny boleveckých rybníků. Krátce poté zaÄ?alo bombardování. Nastalo hotové peklo, které zniÄ?ilo seÅ?azovací nádraží a smetlo z povrchu pÅ?ilehlou dÄ?lnickou kolonii „cikánka“. Bylo shozeno celkem 891 tun trhavých a 4 tuny zápalných bomb.Ä?ást z nich dopadla i na nedalekou Roudnou.



PokraÄ?ujeme vzpomínkou Pavly Denkové roz. Å koloudové, která toto bombardování zažila jako pÄ?tiletá v domÄ? v LuÄ?ní ulici 40 na Roudné.



„Po tÅ?etí hodinÄ? ranní lampiÄ?ka rozsvícená v pokoji, chvatné oblékání. ´Honem, honem, už jsou tady. Dnes nÄ?jak dÅ?ív než jindy´. Kufry jsou pÅ?ipraveny v pÅ?edsíni, jeden kufÅ?ík s hraÄ?kami a panenkami. BÄ?hem nÄ?kolika minut jsme v krytu.

Kryt je vlastnÄ? sklepní místnost pÅ?esnÄ? pod naší ložnicí. Vzpomínám, že nÄ?co důležitého zůstalo nahoÅ?e – peníze nebo potravinové lístky. Otec se proto jeÅ¡tÄ? narychlo vrací. PÅ?i cestÄ? zpÄ?t se už dům otÅ?ásá. Dnes to jde svižnÄ?. U stÄ?n jsou lavice. KromÄ? obyvatel naÅ¡eho domu jsou zde i lidé z nízkých baráÄ?ků v LuÄ?ní ulici – celkem 27 lidí. Nalety Roudna Lucni 40 web.jpg

Asi pÅ?ed týdnem je tento kryt vylepÅ¡en pomocí dÅ?evÄ?ných trámů. Jsou podepÅ?eny stropy. Sedím na klínÄ? tátovi, pÅ?ikrytá dekou a jeho kabátem. Mami sedí vedle a modlí se. Že to bude dnes Å¡patné je jasné podle intenzity venkovního osvÄ?tlení. StromeÄ?ky svÄ?tlic jsou nad „Ranžírem“ a nad námi. Jedna z obyvatelek Å?íká: ´Jé, to je krása.´ Je okÅ?iknuta, neboÅ¥ ta krása nad námi je pÅ?edzvÄ?stí pÅ?icházejícího pekla. Kde je to osvÄ?tlené, budou padat bomby.

A už to zaÄ?íná. Hukot a hukot. Trvá to dlouho. Najednou prásk. Jedna z bomb proletÄ?la domem a explodovala v naší kuchyni, která je vedle pokoje, pod kterým jsme vÅ¡ichni ukryti. Jsme ale v poÅ?ádku, jen prach, Å¡patnÄ? se dýchá. Dáváme si vlhké hadry na obliÄ?ej. Další nekoneÄ?né minuty.

KoneÄ?nÄ? odhoukání konce náletu. Snažíme se vyhrabat ven.Není to jednoduché. Venku už stojí luftschutz s lopatami a motykami.

Mému otci se podaÅ?ilo vyhrabat jako prvnímu. Å?íká tÄ?m venku: ´PojÄ?te nás vyhrabat, jsme vÅ¡ichni živí.´

Tak nás tedy vyprošťují už za svÄ?tla. Nesou mÄ? po schodech a dírou vytahují do ulice. Já se prý ptám: ´A kde budeme teÄ? bydlet?´

Å tÄ?stí prý bylo, že dům stojí o samotÄ? a tlaková vlna tedy mohla do vÅ¡ech stran. Síla výbuchu je patrná ze skuteÄ?nosti, že naÅ¡e kamínka se naÅ¡ly až u Å?eky Mže. Z trosek jsme pozdÄ?ji vyhrabali pár vÄ?cí, nÄ?jaké pÅ?íbory a nádobí. Dodnes používám sklenÄ?nou cukÅ?enku, která to vÅ¡e pÅ?ežila. NaÅ¡li jsme ji v troskách domu.

OdstÄ?hovali jsme se doÄ?asnÄ? do Radnic, neboÅ¥ rodiÄ?e pracovali u Bati a tam platilo, že zamÄ?stnanci z míst postižených bombardováním mÄ?li domluvený pro pÅ?ípad nouze azyl u jiných ´baÅ¥ovců´ z venkova.

Lucni 40 soucasnost.jpgTo jsme tedy využili a bydleli do pÅ?idÄ?lení náhradního bytu u Lehnertů v Radnicích. Otec musel zůstat v Plzni a v krytu na námÄ?stíÄ?ku na Roudné zažil i bombardování 25.4. na Å kodovku.“



Citace z dopisu, který otec Pavly Denkové zaslal bezprostÅ?ednÄ? po náletu pÅ?íbuzným do Tábora: „Píši naspÄ?ch. 16. t. m. jsme mÄ?li peklo, tisíce obÄ?tí jeÅ¡tÄ? za týden se vÅ¡ude válelo. Že jsme pÅ?iÅ¡li o dům již též víte. MaÅ?ka je s Pavlunkou v Radnicích. Dnes o půl desáté byl znova nálet na Å kodovku, ta je vyÅ?ízená. Co nerozbili, to zapálili. Byl jsem u Hanzlíků v krytÄ?, zásahy byly zase tÄ?snÄ? vedle nás. Chvála Bohu jsme vyvázli.

Ä?tvrÅ¥ na Roudné byla též tÄ?žce postižena, dnes více nežli poslednÄ?. HoÅ?elo, co se dalo. Já již jsem s nervy pryÄ?. Když Ä?lovÄ?k slyší bomby sviÅ¡tÄ?t a Ä?eká, kam padnou. Voda není, hasili jsme kýblemi. Za prodejnou (Na Roudné 11) jsme v tom bloku vyhrabávali dvÄ? hodiny a když jsme je dostali, byli pryÄ?.

Nyní dÄ?kuji Bohu, jak my jsme šťastnÄ? vyvázli. Elektriku nemáme, mÄ?sto již je jako mrtvé. Dnes spím obleÄ?en. Kdybych já to nepÅ?ežil, prosím Vás, ujmÄ?te se naší holÄ?iÄ?ky.“



Dům byl hned po válce znovu postaven, původní nájemníci se do nÄ?j nastÄ?hovali zpátky. NaÅ¡e rodina v nÄ?m žije dosud. Po roce 1948 byl komunisty ukraden původnímu majiteli.

Dnes je v majetku mÄ?sta. V souÄ?asnosti se v hlavách pÅ?edstavitelů mÄ?sta PlznÄ? zrodil nápad pÅ?es tento dům, pÅ?es Roudnou, nemocnici na LochotínÄ? postavit silnici.

A tak se může stát, že pÅ?es naší kuchyni tentokrát neproletí bomba, ale projede buldozer. Na rozdíl od událostí starých 65 let nemusíme dnes jen pasivnÄ? Ä?ekat na osud, ale můžeme proti niÄ?ení naÅ¡eho domova nÄ?co dÄ?lat. Už více než deset let se proto s naším obÄ?anským sdružením zasazujeme o zachování naší starobylé a unikátní Ä?tvrti Roudné, která toho hodnÄ? prožila a zatím pÅ?ežila.