Pan MaÅ¡at nás pohostil výbornou kávou a potom se dal do vyprávÄ?nà o Roudné za jeho dÄ?tstvÃ. DozvÄ?dÄ?li jsme se, že rodiÄ?e pana MaÅ¡ata se na Roudnou pÅ?istÄ?hovali poÄ?átkem 20. stoletÃ. TatÃnek se staral o konÄ? sedlákovi v Bukovci, maminka sloužila jako dÄ?veÄ?ka u jiného sedláka také v Bukovci. Tam se rodiÄ?e seznámili a pozdÄ?ji se odstÄ?hovali do Malické ulice, dále bydleli v domÄ? Pod vÅ¡emi svatými 17.
Pan MaÅ¡at nám vyprávÄ?l, jak rodiÄ?e tÄ?žko pÅ?ežÃvali ve vlhké a studené malé mÃstnůstce v průjezdu domu. PozdÄ?ji z nà nájemnÃci radÄ?ji udÄ?lali prádelnu. NejstarÅ¡Ã syn jeho rodiÄ?ů FrantiÅ¡ek, po kterém pan MaÅ¡at pozdÄ?ji zdÄ?dil jméno, bohužel v té dobÄ? zemÅ?el. Potom se narodila v roce 1896 sestra naÅ¡eho oslavence a už v novém stoletà bratr. Otec sehnal zamÄ?stnánà jako povoznÃk a rodina se pÅ?estÄ?hovala do ulice Na Roudné. Pan MaÅ¡at nám s úsmÄ?vem ukázal pokoj, ve kterém pÅ?ed 92. lety pÅ?iÅ¡el na svÄ?t. „Byl jsem takový vejÅ¡kabek,“ smÄ?je se. „Mamince bylo 37 let, mojà sestÅ?e už bylo devatenáct, když jsem se narodil. MÄ?la mÄ? chudák na starosti a to nechtÄ?la. Každý si totiž myslel, že jsem jejà dÃtÄ? a ona se bála, že pÅ?icházà o nápadnÃky.“ Sestra pana MaÅ¡ata se nakonec provdala za Å¡varného dragouna a pan FrantiÅ¡ek popisuje s pozoruhodnými detaily jejà svatbu v roce 1919. NechtÄ?l ji pustit z domu a tak alespoÅ? prvnà den po svatbÄ? u nà zůstal. Bydlela v dnes už zboÅ?ených domech v LochotÃnské ulici.
VzpomÃnka na koÅ?ského Å?eznÃka
Na dvoÅ?e domu, kde MaÅ¡atovi bydleli provozoval své Å?emeslo koÅ?ský Å?eznÃk pan RybáÅ?. Malému FrantiÅ¡kovi v pamÄ?ti utkvÄ?la stružka na odtékánà zvÃÅ?ecà krve, která se táhla pÅ?es dvůr. „KoÅ?ský Å?eznÃk se mÄ?l tenkrát velmi dobÅ?e. KoÅ?ské maso Å¡lo na odbyt. Svůj krám mÄ?l v domÄ?, kde je dnes na námÄ?stà poÅ¡tovnà spoÅ?itelna,“ vzpomÃná pan MaÅ¡at a ani na chvÃli nezaváhá nad jmenovánÃm desÃtek jmen lidÃ, kteÅ?à žili na Roudné v dobÄ? kolem prvnà svÄ?tové války.
Malý povoznÃk
Když bylo panu FrantiÅ¡kovi deset let, v roce 1925, už musel pÅ?evzÃt Ä?ást otcových povinnostà na svá bedra. Sám Å?Ãdil dva konÄ? s povozem. VzpomÃná, jak svážel popel z domů v ulicÃch kolem námÄ?stà a vysypával ho v prostoru bývalého výstaviÅ¡tÄ?. „To vÃte, pÅ?es most se platilo mýtné, tak jsem jezdil radÄ?ji pÅ?es Å?eku, kde byl brod. KonÄ? už sami znali cestu. Tam jsme konÄ? také jezdili plavit, to byla nádhera,“ zasnil se pan MaÅ¡at a v duchu se vrátil do dob, kdy jeÅ¡tÄ? na Mži pod Saským mostem nebyla žádná regulace a nábÅ?ežnà stÄ?na.
PÅ?elstil jsem gestapo
Pan MaÅ¡at zažil na Roudné i kruÅ¡né Ä?asy a to, když se schovával pÅ?ed gestapem na poÄ?átku druhé svÄ?tové války. Stal se totiž Ä?lenem odbojové skupiny, kterou vedl jistý Václav PiÅ¡tora, Ä?ÃÅ¡nÃk z hotelu Continental. „PÅ?edstavte si, že jsem se jim v domÄ? schoval a nenaÅ¡li mÄ?,“ usmÃvá se se Å¡ibalským úsmÄ?vem jubilant. „PÅ?iÅ¡li si pro mÄ? a já už jejich auta vidÄ?l z okna. Rychle jsem matce staÄ?il povÄ?dÄ?t, aby gestapákům Å?ekla, že jsem ve mÄ?stÄ?. SkrÄ?il jsem se pod oknem na dvoÅ?e a když NÄ?mci otevÅ?eli vrata, nenapadlo je, že bych se za dveÅ?mi mohl skrývat. Celou dobu lilo jako z konve, ale já ani nemukl, dokud dům neprohledali neodjeli s nepoÅ?Ãzenou. Potom jsem utekl do Prahy, ale vÅ¡echny nás tam nakonec dostali,“ dodává smutnÄ?. ProÅ¡el jsem nÄ?kolika lágry v NÄ?mecku. TÅ?i a půl roku jsem byl zavÅ?ený.“ Pan MaÅ¡at nám s hrdostà ukazuje gratulaci, kterou dostal ke svým devadesátinám od Ä?eského svazu bojovnÃků za svobodu. Jubilant dnes už s nadhledem vzpomÃná, jak jediným zpestÅ?enÃm tÄ?žkého života v lágrech byla potajmu vykouÅ?ená cigareta. „To vÃte, já byl takový mladý nerozumný frajer, že mÄ? za to stálo i nechat se zkopat a zavÅ?Ãt do dÃry na samotce pro pár tahů z cigára. A Å¡el jsem do toho zase. Z celé skupiny Václava PiÅ¡tory nás pÅ?ežilo pouze sedm.“
MladÃk ve dvaadevadesáti
Pan MaÅ¡at svůj život zasvÄ?til sportu. Stal se hokejovým trenérem a fotbalovým manažerem. Potom pracoval 25 let jako dopravnà inspektor v závodÄ? v Bolevci.
Na jeho postavÄ? je dodnes znát, že se nebál fyzické námahy. Každé ráno prý pravidelnÄ? pár minut cviÄ?à dodnes. Jeho 92 by mu nikdo ani omylem nehádal. Ukazoval nám, jak napÅ?Ãklad pÅ?ed tÅ?emi týdny sám betonoval v průjezdu svého domu. Co stojà rozhodnÄ? za zmÃnku je jeho Å?idiÄ?ský průkaz, který nám s pýchou pÅ?edvedl. DomnÃvám se, že je asi nejstarÅ¡Ãm Å?idiÄ?em v Plzni.
Jeho „elixÃrem života“ prý je kyselé mléko, kterého má na chodbÄ? zásobu. A obÄ?as dobré piveÄ?ko. Na sobotu si chystá Å?Ãzek s bramborem, samozÅ?ejmÄ? si ho sám pÅ?ipravÃ.
Podle mého názoru je pÅ?ÃÄ?inou neuvÄ?Å?itelnÄ? mladÄ? vypadajÃcÃho dvaadevadesátnÃka jeho dobrá nálada. Pan MaÅ¡at se Ä?asto a rád smÄ?je, neustále mu Å¡ibalsky svÃtà oÄ?i. VyzaÅ?uje z nÄ?j tolik energie a optimismu, jako z málokterého mnohem mladÅ¡Ãho Ä?lovÄ?ka.
PS: Pan FrantiÅ¡ek MaÅ¡at považuje za mladé hochy pod osmdesát :-)