92. narozeniny roudenského rodáka

Autor: Vladimíra Nová <novavl(at)atlas.cz>, Téma: Komentá?e, Vydáno dne: 31. 05. 2007

25. kv?tna 2007 oslavil nádherné 92. narozeniny roudenský rodák pan František Mašat. P?išli jsme oslavenci gratulovat a zjistili jsme, že se za rok od naší poslední návšt?vy vůbec nezm?nil. Jako by vůbec nestárl.

 Rodi?e a smutné po?átky na Roudné

Pan Mašat nás pohostil výbornou kávou a potom se dal do vypráv?ní o Roudné za jeho d?tství. Dozv?d?li jsme se, že rodi?e pana Mašata se na Roudnou p?ist?hovali po?átkem 20. století. Tatínek se staral o kon? sedlákovi v Bukovci, maminka sloužila jako d?ve?ka u jiného sedláka také v Bukovci. Tam se rodi?e seznámili a pozd?ji se odst?hovali do Malické ulice, dále bydleli v dom? Pod všemi svatými 17.

masat2.jpgPan Mašat nám vypráv?l, jak rodi?e t?žko p?ežívali ve vlhké a studené malé místnůstce v průjezdu domu. Pozd?ji z ní nájemníci rad?ji ud?lali prádelnu. Nejstarší syn jeho rodi?ů František, po kterém pan Mašat pozd?ji zd?dil jméno, bohužel v té dob? zem?el. Potom se narodila v roce 1896 sestra našeho oslavence a už v novém století bratr. Otec sehnal zam?stnání jako povozník a rodina se p?est?hovala do ulice Na Roudné. Pan Mašat nám s úsm?vem ukázal pokoj, ve kterém p?ed 92. lety p?išel na sv?t. „Byl jsem takový vejškabek,“ sm?je se. „Mamince bylo 37 let, mojí sest?e už bylo devatenáct, když jsem se narodil. M?la m? chudák na starosti a to necht?la. Každý si totiž myslel, že jsem její dít? a ona se bála, že p?ichází o nápadníky.“ Sestra pana Mašata se nakonec provdala za švarného dragouna a pan František popisuje s pozoruhodnými detaily její svatbu v roce 1919. Necht?l ji pustit z domu a tak alespo? první den po svatb? u ní zůstal. Bydlela v dnes už zbo?ených domech v Lochotínské ulici.


Vzpomínka na ko?ského ?ezníka

Na dvo?e domu, kde Mašatovi bydleli provozoval své ?emeslo ko?ský ?ezník pan Rybá?. Malému Františkovi v pam?ti utkv?la stružka na odtékání zví?ecí krve, která se táhla p?es dvůr. „Ko?ský ?ezník se m?l tenkrát velmi dob?e. Ko?ské maso šlo na odbyt. Svůj krám m?l v dom?, kde je dnes na nám?stí poštovní spo?itelna,“ vzpomíná pan Mašat a ani na chvíli nezaváhá nad jmenováním desítek jmen lidí, kte?í žili na Roudné v dob? kolem první sv?tové války.


Malý povozník

Když bylo panu Františkovi deset let, v roce 1925, už musel p?evzít ?ást otcových povinností na svá bedra. Sám ?ídil dva kon? s povozem. Vzpomíná, jak svážel popel z domů v ulicích kolem nám?stí a vysypával ho v prostoru bývalého výstavišt?. „To víte, p?es most se platilo mýtné, tak jsem jezdil rad?ji p?es ?eku, kde byl brod. Kon? už sami znali cestu. Tam jsme kon? také jezdili plavit, to byla nádhera,“ zasnil se pan Mašat a v duchu se vrátil do dob, kdy ješt? na Mži pod Saským mostem nebyla žádná regulace a náb?ežní st?na.


P?elstil jsem gestapo

Pan Mašat zažil na Roudné i krušné ?asy a to, když se schovával p?ed gestapem na po?átku druhé sv?tové války. Stal se totiž ?lenem odbojové skupiny, kterou vedl jistý Václav Pištora, ?íšník z hotelu Continental. „P?edstavte si, že jsem se jim v dom? schoval a nenašli m?,“ usmívá se se šibalským úsm?vem jubilant. „P?išli si pro m? a já už jejich auta vid?l z okna. Rychle jsem matce sta?il pov?d?t, aby gestapákům ?ekla, že jsem ve m?st?. Skr?il jsem se pod oknem na dvo?e a když N?mci otev?eli vrata, nenapadlo je, že bych se za dve?mi mohl skrývat. Celou dobu lilo jako z konve, ale já ani nemukl, dokud dům neprohledali neodjeli s nepo?ízenou. Potom jsem utekl do Prahy, ale všechny nás tam nakonec dostali,“ dodává smutn?. Prošel jsem n?kolika lágry v N?mecku. T?i a půl roku jsem byl zav?ený.“ Pan Mašat nám s hrdostí ukazuje gratulaci, kterou dostal ke svým devadesátinám od ?eského svazu bojovníků za svobodu. Jubilant dnes už s nadhledem vzpomíná, jak jediným zpest?ením t?žkého života v lágrech byla potajmu vykou?ená cigareta. „To víte, já byl takový mladý nerozumný frajer, že m? za to stálo i nechat se zkopat a zav?ít do díry na samotce pro pár tahů z cigára. A šel jsem do toho zase. Z celé skupiny Václava Pištory nás p?ežilo pouze sedm.“


Mladík ve dvaadevadesáti

masat1.jpgPan Mašat svůj život zasv?til sportu. Stal se hokejovým trenérem a fotbalovým manažerem. Potom pracoval 25 let jako dopravní inspektor v závod? v Bolevci.

Na jeho postav? je dodnes znát, že se nebál fyzické námahy. Každé ráno prý pravideln? pár minut cvi?í dodnes. Jeho 92 by mu nikdo ani omylem nehádal. Ukazoval nám, jak nap?íklad p?ed t?emi týdny sám betonoval v průjezdu svého domu. Co stojí rozhodn? za zmínku je jeho ?idi?ský průkaz, který nám s pýchou p?edvedl. Domnívám se, že je asi nejstarším ?idi?em v Plzni.

Jeho „elixírem života“ prý je kyselé mléko, kterého má na chodb? zásobu. A ob?as dobré pive?ko. Na sobotu si chystá ?ízek s bramborem, samoz?ejm? si ho sám p?ipraví.

Podle mého názoru je p?í?inou neuv??iteln? mlad? vypadajícího dvaadevadesátníka jeho dobrá nálada. Pan Mašat se ?asto a rád sm?je, neustále mu šibalsky svítí o?i. Vyza?uje z n?j tolik energie a optimismu, jako z málokterého mnohem mladšího ?lov?ka.

PS: Pan František Mašat považuje za mladé hochy pod osmdesát :-)