BÃlá panà na Roudné III, Lakomá mÄ?Å¡Å¥anka, KapliÄ?ka na cestÄ? ke VÅ¡em svatým, Jak odeÅ¡el pekaÅ? z vlastnÃho pohÅ?bu po svých
BÃlá panà na Roudné III. V ulici Pod VÅ¡emi Svatými mÄ?l svoje sÃdlo rytÃÅ? Bavůrek ze Å vamberka. Bylo to v dobÄ? relativnÃho blahobytu, po husitských válkách. Mezi lidmi panovalo takové pÅ?ejÃdánÃ, že muselo být vydáno naÅ?ÃzenÃ, že k obÄ?du se nesmà pÅ?edkládat vÃce než sedm jÃdel a k veÄ?eÅ?i vÃce než Å¡est. Do toho se nepoÄ?Ãtaly zákusky a ovoce. V tÄ?ch dobách se také rozmáhali loupeživà rytÃÅ?i, kteÅ?à olupovali boháÄ?e na cestách. Pan Bavůrek byl jednÃm z nich. Protože byl zpupný, haÅ¡teÅ?ivý a hrubý, dokonce pÅ?i hádce v krÄ?mÄ? zabil mÄ?Å¡Å¥anského syna, byl vypovÄ?zen z mÄ?sta. Zlostný odjel na svoji tvrz do KÅ?Ãnova u Plané, odkud zaÄ?al poÅ?ádat výpravy na plzeÅ?ské kupce. PozdÄ?ji zaÄ?al pÅ?epadat i kupce z jiných mÄ?st. MÄ?sta se spolu domluvila a Bavůrkova tvrz byla oblehnuta a dobyta. RytÃÅ? byl 4. února roku 1507 sÅ¥at na plzeÅ?ském námÄ?stÃ, v mÃstech kde na jižnà stranÄ? stával popravÄ?à kámen. Jeho milá, která stále bydlela v jeho plzeÅ?ském dvoÅ?e, se ze msty s nÄ?kterými Bavůrkovými kumpány pokusila PlzeÅ? podpálit, potom se na statku obÄ?sila. Od té doby byla v domÄ? vÃdána novými majiteli, jak procházà mÃstnostmi a vzdychá, jako by nÄ?co stále hledala.
PlzeÅ? byla v roce 1507 velmi poniÄ?ena nÄ?kolika požáry a lidé byli pÅ?esvÄ?dÄ?eni, že oheÅ? zakládali Bavůrkovi pomahaÄ?i.
Lakomá mÄ?Å¡Å¥anka. V ulici Pod VÅ¡emi Svatými stával statek U Frošů. Kdysi patÅ?il jedné lakotné a bohaté mÄ?Å¡Å¥ance, která trápila své služky a Ä?eledÃny. Krátce po jejà smrti se na zahradÄ? statku zaÄ?al objevovat velký pes a stále držel v zubech kost. I když budil hrůzu, na nikoho neÅ¡tÄ?kal. Jen zaÄ?al kýchat, když se k nÄ?mu nÄ?kdo pÅ?iblÞil. Jednou Å¡el kolem statku Å?eznický tovaryÅ¡ a jak uvidÄ?l kýchajÃcÃho psa, Å?ekl: „Pozdrav pánbůh!“ Pes zmizel a za mladým Å?eznÃkem se ozval hlas bývalé panà z toho statku. DÄ?kovala mu, že ji vysvobodil. Jednou prý ji nÄ?jaký žebrák prosil o starou kost, ale ona ji radÄ?ji hodila svému psovi a žebráka vyhnala.Ten ji za to proklel a ona musela po smrti straÅ¡it v podobÄ? velkého psa. ChasnÃk nechal za mÄ?Å¡Å¥anku sloužit u VÅ¡ech svatých mÅ¡i a ta se mu odmÄ?nila, že se stal pozdÄ?ji váženým plzeÅ?ským obÄ?anem.
KapliÄ?ka na cestÄ? ke VÅ¡em svatým. Kdysi byla osada kolem kostela VÅ¡ech svatých obklopena hustým kÅ?ovÃm, plným jedovatých hadů.Lidé se tÄ?m mÃstům proto vyhýbali. Jednou pÅ?iÅ¡el do osady cizinec z dalekých krajů. Vyndal z kapsy pÃÅ¡Å¥alku a zaÄ?al na ni hrát. Ze skalisek se hned vyplazilo velké množstvà hadů, kteÅ?à se ovÃjeli a vypÃnali kolem cizince.AvÅ¡ak neublÞili mu, protože mÄ?l kapsy nacpané citróny a ty ho pÅ?ed uÅ¡tknutÃm chránily.Jakmile pÅ?estal hrát, hadi opÄ?t zalezli do svých skrýšÃ.Jednou zase zaÄ?al hrát, ale hadi se na nÄ?j vrhli a v mÃstÄ? kde stojà kapliÄ?ka ho uÅ¡tÃpali.ZapomnÄ?l si totiž dát do kapsy citróny.Na památku té události tam byla vystavÄ?na kapliÄ?ka a v nà visel obraz, který ukazoval pÅ?ÃÄ?inu jejÃho vzniku. PozdÄ?ji se obraz ztratil.
Jak odeÅ¡el pekaÅ? z vlastnÃho pohÅ?bu po svých. PekaÅ?e ze Saské ulice jednoho dne ráno postihla slabost, skácel se a už se neprobral. Druhý den se chystal pohÅ?eb.V té dobÄ? zrovna nÄ?kolik dnà prÅ¡elo, cesta byla blátivá a klouzala. KonÄ? nemohli Ä?erný koÄ?ár s rakvà vyvézt do pÅ?Ãkrého kopce ke VÅ¡em svatým.Rakev tedy museli do vrÅ¡ku nést Ä?tyÅ?i pekaÅ?ovi uÄ?ednÃci.Brodili se v bahnÄ? a deÅ¡ti a nadávali na tÄ?žký náklad. Celou cestu mistra pomlouvali, stÄ?žovali si jak je tlustý a že je trápà i po smrti.
TÄ?snÄ? pÅ?ed hÅ?bitovnà branou jeden z nich zakopl a rakev mu vyklouzla z ruky.Spadla na cestu, vÃko se odlomilo a pekaÅ? v bÃlém rubáši se zaÄ?al kutálet po blátivé cestÄ? dolů.ZdÄ?Å¡enà pozůstalà jen sledovali jeho zpáteÄ?nà pouÅ¥ k mÄ?stu.
AvÅ¡ak studené bláto a kotrmelce zapůsobily na nebožtÃka jako zázraÄ?ný lék a ten se dole celý potluÄ?ený postavil na nohy.Když k nÄ?mu vÅ¡ichni pÅ?ekvapenà dobÄ?hli, prvnà jeho slova byly nadávky na hubaté a neÅ¡ikovné uÄ?ednÃky.VÅ¡echno prý v rakvi slyÅ¡el a chtÄ?l je vÅ¡echny propustit.Žena mu vÅ¡ak pÅ?ipomnÄ?la, že nebýt jich, ležel by zasypaný v hrobÄ? a ven by se nikdy nedostal. PekaÅ? jim nakonec odpustil a celý pohÅ?ebnà průvod se vydal zpátky pÅ?es Saský most.PlzeÅ?ané dlouho vzpomÃnali, jak v jeho Ä?ele Å¡el tlusÅ¥och v bÃlém rubáši celý umazaný od bahna.