Významnou památkou nacházejÃcà se na Roudné je hÅ?bitov u kostela VÅ¡ech Svatých, založený nÄ?kdy v polovinÄ? 12. stoletÃ. PůvodnÄ? sloužil obyvatelům obcà Malice a Záhorsko, jejichž historie sahá do dob pÅ?ed založenÃm PlznÄ?. ObÄ? vesnice ležely v blÃzkém okolà hÅ?bitova. Po roce 1295 zde byli pohÅ?bÃváni i lidé z novÄ? vzniklého mÄ?sta PlznÄ?. Ve 14. stoletÃ, kdy se zaÄ?alo pochovávat u sv. BartolomÄ?je na námÄ?stÃ, byli u VÅ¡ech Svatých pohÅ?bÃváni spÃÅ¡e lidé z nižšÃch sociálnÃch vrstev.
PÅ?i morových epidemiÃch se ale vzalo hÅ?bitovem znovu zavdÄ?k. V té dobÄ? se objevujà masové hroby vykopané v jeho prostorách. MÃsto poslednÃho odpoÄ?inku na tomto mÃstÄ? nalezlo také mnoho vojáků z francouzského vojska, kteÅ?à se stali za svého pobytu v Plzni v roce 1742 obÄ?tmi požáru. O Ä?tyÅ?icet let pozdÄ?ji zde nacházejà svůj poslednà cÃl vojáci ruÅ¡tÃ, procházejÃcà v té dobÄ? PlznÃ.
Mnoho z nich podlehlo následkům vyÄ?erpánÃ, zranÄ?nÃ, omrzlin a hlavnÄ? cholery (viz HÅ?bitov VÅ¡ech Svatých - StraÅ¡idelné povÄ?sti).
KromÄ? jiného je tento hÅ?bitov opÅ?edený tolika legendami a pÅ?ÃbÄ?hy, jako málokteré mÃsto v Plzni.
PÅ?enášÃme se o pár stoletà nazpÄ?t, za poustevnÃkem od VÅ¡ech Svatých Jakubem KrocÃnem. UsadÃme se v jeho vetché chatce u hÅ?bitovnà zdi a posloucháme vyprávÄ?nÃ, kterak na jaÅ?e léta pánÄ? 1644 nachytal pÅ?i krádeži sazenic zelà na hÅ?bitovÄ? jednoho plzeÅ?ského mÄ?Å¡Å¥ana a kterak byl tento konÅ¡elským soudem zbaven výsady mÄ?Å¡Å¥anstvà a odsouzen k vystÄ?hovánà z PlznÄ?. Necháme si ukázat hrob cizince z dalekých krajů, který pomáhal vyÄ?istit stráÅ? pod kostelem od jedovatých hadů, až na to doplatil životem a skonal v mÃstech dneÅ¡nà kapliÄ?ky.
Jdeme-li po proudu Ä?asu, vidÃme pekaÅ?e, co odcházà po svých z vlastnÃho pohÅ?bu, nevÄ?stu, kterou z domnÄ?lé smrti probudà okradaÄ? mrtvol a tÃm jà zachránà život, dÃvka o půlnoci utÃká z márnice domů, Å¡Å¥astnà rodiÄ?e vyproÅ¡ujà pro zlodÄ?je milost. Na hÅ?bitovnà zdi se na nás Å¡klebà bláznivá Bábina, která utopila v Mži dÃtÄ? poÄ?até s mansfeldským vojákem a potom se pomátla. VidÃme bledou dÃvku z Malé ulice, kterou táhne za ruku na hÅ?bitov jejà dávno mrtvý milý, jehož si v zoufalstvà a stesku vymodlila. (Kde se asi inspiroval K.J.Erben?)
Podle architektky Anny HostiÄ?kové lze tento hÅ?bitov nazývat druhým plzeÅ?ským SlavÃnem. Svého bývalého významu se totiž toto mÃsto doÄ?kalo znovu v 19. stoletÃ, zejména od osmdesátých let.
MÃsto poslednÃho odpoÄ?inku u VÅ¡ech Svatých nalezl arcidÄ?kan plzeÅ?ský F. Herold, zakladatel Sokola v Plzni; T. Cimrhanzl, který v 19. stoletà dvacet let vedl plzeÅ?skou knihovnu, dobrodinec a zachránce Husova rodného domku v Husinci.
Dále zde odpoÄ?Ãvá A. Kludský ze známé cirkusové rodiny, Å?editel průmyslové Å¡koly a odborný spisovatel A. Majer, Ing. Mikolecký, který se zasloužil o rozvoj Å kodovky, veÅ?ejné osvÄ?tlenÃ, dopravu, stavbu vývaÅ?ovny pro chudé a dalÅ¡Ã, nese po nÄ?m název nedaleký vrch Mikulka.
SpatÅ?Ãme zde také (vlevo od hlavnà brány) hrobku významné mÄ?Å¡Å¥anské rodiny Rohrerovy, která se zasloužila o výsadbu veÅ?ejného sadu v mÃstech za dneÅ¡nà Kollárovou ulicÃ, a dalÅ¡Ã významné plzeÅ?ské osobnosti. Od roku 1902 se definitivnÄ? pÅ?estalo s pohÅ?bÃvánÃm v tÄ?chto mÃstech.
V 60. letech se uvažovalo o parkové úpravÄ? areálu, zámÄ?r se vÅ¡ak plnÄ? neuskuteÄ?nil. PozdÄ?ji hÅ?bitov pustl a stal se cÃlem vandalů. Teprve v roce 1974, zásluhou pár neziÅ¡tných lidà z dobrovolného spolku aktivistů, kteÅ?à zde odvedli úctyhodný kus práce, se zaÄ?al opÄ?t probouzet do své bývalé podoby, vÄ?etnÄ? kostela VÅ¡ech Svatých.